Svoboda, zodpovědnost a čirá psychopatie

9 Feb

„Obecně platí, že člověk si nejlépe umí pomoci sám. V dnešní době, když si chcete vydělat třeba příležitostně, nebo získat od někoho nějakou podporu, je s tím strašné množství trápení. Ve chvíli, kdy bude nezaměstnaný soused a bude potřebovat práci, nedělá mi problém dát mu pár stovek za to, že mi poseká zahradu a oba budeme spokojeni. Dnes se ale toto nestane, protože administrativa nás od toho odradí. Uvolněme si ruce a nechme lidi, ať si pomůžou sami a sobě navzájem…..Ti, co chtějí pracovat a pracují, se budou mít dobře. Pak mohou mít více dětí, protože budou vědět, že se o ně dokáží dobře postarat… Najmout a propustit musí být snadné. Extrémně snadné…“

Také vám před volbami tyhle skvělé myšlenky lítaly po Facebooku sem a tam? Tak to jste se dostali do nebezpečné blízkosti 120 000 voličů Strany svobodných občanů – lidí, kteří se nejspíš jednou budou pod novinami v průjezdu zahřívat myšlenkou, že je někdo extrémně snadno propustil a teď si mohou úplně svobodně pomoci sami. Třeba jít dělat služku svému sousedovi. A nebo vlastně ne. Většina fandů a členů Svobodných se kromě slušné obratnosti ve světě sociálních sítí vyznačuje hlavně tím, že jim výše popsaný osud vůbec nehrozí. Stačí se mrknout na krátký seznam členů jejich republikového výboru. Inženýři, matfyzáci, IT experti, ekonomové. Zdraví etničtí Češi. Chlapi, co se o sebe umí postarat. Ideální voliči pro Stranu čiré psychopatie.

U toho mužského prvku bychom ještě měli zůstat. V českém společenském podvědomí totiž už dlouho rezonuje frustrace mužů připravených o vlastní výjimečnost. Režim v socialistickém Československu tenhle hluboko uložený strach docela dobře využíval – ženy dostaly společenské postavení, nezávislost a moc (minimálně teoreticky, praxe byla o poznání složitější a často zdaleka ne tak růžová), muži o ni zase přišli spolu s majetkem, živnostmi a rozpadem konzervativních tradic. Polistopadová éra se pak stala triumfem nespoutaného macho ega. S trochou elánu a štěstí mohl každý chlap dobýt ztracené teritorium, vybudovat firmu, postavit vilu, pořídit jachtu, trofejní ženu a krásné dětičky, dostat svět pod kontrolu. Nějak jim v tom testosteronovém rauši nedošlo, že světu s nimi chtějí po svém vládnout i jiní lidé – nemocní, staří, znevýhodněné menšiny všeho druhu, ženy…

Ale to se týká pravice jako takové. V čem jsou Svobodní tak speciální? Správně se domnívají, že mají na víc. Nejsou to tupí konzervativci ani primitivní antikomunisté, ale lidé se zálibou v intelektuální debatě, pro které je volba Svobodných to nejlepší řešení. Racionální. Ekonomické. S nejlepším číselným výsledkem. Asociální matematici, kteří nedokáží pochopit, proč svět nefunguje podle jejich představ. Nejpočetnější menšinou jsou jednotlivci, hlásal poselství perverzního individualismu jejich virální facebookový leták. Já. Já a moje svoboda. Já a moje rodina. Já a mí zaměstnanci. Protože Já jsem chytřejší, lepší, racionálnější než ostatní. Proč se o něco dělit, poslouchat názory vyzevlených socek nebo si rovnou nechat něco nakazovat z Bruselu?

A tohle je ten nejhorší aspekt téhle strany. Neochota dohlédnout za špičku nosu a připustit si, že tahle dokonale vyargumentovaná ideologie je pro většinu lidí životně nebezpečná. Tvrdí totiž, že ti, co chtějí pracovat, se budou mít dobře. Nějak jim ale nedochází, že chtít nestačí – naprostá většina lidí pracovat (či se jiným způsobem zapojit do chodu společnosti) chce, nicméně jim to není z tisíce a jednoho důvodu umožněno. Svobodní tvrdí, že neexistují menšiny (a možná ani společnost), jen individuální a odlišní lidé. Pokud jsme tedy ale tak odlišní, jak od nás mohou být žádány stejné výsledky, stejné zapojení do pracovního procesu? Svobodní razí naivní představu, že pokud všem nastavíme stejné podmínky, doberou se všichni stejného cíle. Naivní proto, že v žádné společnosti není možné nastavit stejné podmínky jinak než pomocí určitým individuím, které – světe a Svobodní divte se – lze podle nejrůznějších atributů (barva pleti, pohlaví, sociální původ atp.) dělit do skupin či menšin. Ostatně nejvýmluvněji to dokazuje přiložený obrázek. Rovnost nutně nemusí znamenat spravedlnost.

Stejně naivní, nebo možná spíše nebezpečná, je představa, že člověk si nejlépe umí pomoci sám. Lidstvo je tedy na tom zřejmě tak špatně proto, že mu nějaká vyšší instance (v případě Svobodných zlo jménem Stát) neustále brání v sebepomoci. Takže mám věřit, že pokud zrušíme všechny dávky a výpomoci nezaměstnaným, chudým, nemocným apod., tak jim radostně pomůžou třeba jejich sousedé nebo i zcela cizí lidé? Jak realistické, denně se setkávám s davy altruistů, kterým nejde o nic jiného než pomáhat ostatním. A pokud se právě neobětují pro dobro druhých, tak je to jen proto, že musí zrovinka platit daně nebo otročit státu. Ale nebýt toho, tak…! Či se mýlím a po zrušení státní výpomoci se stane zázrak a všichni potřební si najednou pomohou úplně sami? Prozradí mi někdo ze Svobodných jak? Jak třeba najít práci v kraji, kde nejsou žádné pracovní příležitosti? Že by nová zaměstnání vytvořili včerejší nuzáci a jejich firmy, kterým do začátku podnikání ochotně půjčí kamarádi? Do mysli se tak nějak vkrádá, že bez určitých systémových změn to asi nepůjde, ale slovo systém možná až příliš odkazuje ke slovu ideologie, které je podle Svobodných moc moc zlé (ať už má jakoukoliv barvu), anžto brání v pohybu zlatému teleti. Pardon, volnému trhu.

A ještě poslední poznámka ohledně křesťanství, k jehož odkazu se Svobodní tak rádi hlásí. Křesťanství je ze své podstaty v naprosté opozici k onomu „Jáství“, ba je přímo založené na upozadění sebe sama ve prospěch druhých. V Bibli se nepíše nic o tom, že si lidé mají pomáhat sami ani nic o tom, že pomáhat se má jen někomu. Například jen tomu, kdo si to zaslouží, je členem našeho kmene, má určitou barvu pleti nebo je zrovna zaměstnán. Je to tak trochu přesně naopak. Vstupenkou do království nebeského nikdy nebyla práce nebo úspěšná kariéra…

Na závěr zase jeden citát, který vystihuje vše: „Strana svobodných občanů vystupuje dlouhodobě proti všem minulým i novodobým formám komunismu nebo fašismu jako proti systémům založeným na nevolené elitě, která ovládáním druhých znemožňuje lidem rozhodovat se svobodně o jejich vlastním životě, rodině a vlastním státu.“ Pořád jí ovšem nedochází, že nevolenou a ovládající elitu lze vybudovat i jinak než politickým systémem. Třeba jen narozením ve správné rodině. Správnou barvou pleti a pohlavím. Nebo zkrátka jen penězi.

(Ať nás zase nikdo nenařkne z necitování zdrojů – uvedené hlášky jsou z webu Svobodných, termín čirá psychopatie jsme si pro změnu vypůjčili z téhle povedené recenze Kamila Fily na film Vlk z Wall Street, který je docela zábavným portrétem výše popsané společenské skupiny.)

Betla, Matouš, NPyřin

4 Responses to “Svoboda, zodpovědnost a čirá psychopatie”