Nausea naučila Dalibora housti
Dostihový sport je sport velmi tvrdý a točí se v něm nemalé peníze, to znamená, že i koníky je třeba udržovat ve formě. Kromě mnoha jiných podpůrných prostředků dostávají tito ušlechtilí tvorové také komplexní kloubní výživu – stejně jako jejich sportující lidské protějšky. Otázka zní: pro koho byla tato výživa vlastně vyvinuta?
Osud a rozvodová strategie mých rodičů mi dopřály celkem tři mladší sourozence, se kterými jsem mohl hrát hry, v nichž šlo vítězit a jinak dominovat. Kromě hraní her, ve kterých jsem stvrzoval svoje ambice nejstaršího a prvorozeného, jsem koukal na zprávy, po odposlechu rodičů miloval pravicové politiky, velebil volný trh a špekuloval, na čem by se dalo vydělat. „Na ekonomii s ním,“ říkal jeden pán na sídlišti, kde jsme bydleli, poté co jsem ve dvanácti letech vyřkl další geniální nápad na zbohatnutí.
Continue reading “Jak jsem budoval kapitalismus na 40 polích”
Beru špendlík, rozpřahuji se a energicky ho vbodávám do srdce. „Tak je to Konrád,“ řekne s úsměvem sympatická Polka za stolkem tematického stánku. Mmm, „žádného Konráda neznám,“ říkám si, a vytahuji špendlík z papírového výstřižku popsaného jmény. Přejdu k dalšímu úkolu a vybírám si ze čtyř „skořápek“, pod kterýma se skrývá buď jeptiška, peníze či prsten. A vida, mince! Takže se provdám za Konráda a budu mít spoustu peněz, to jsou dobré vyhlídky. Teda jestli rituály spojené s polským svátkem „Andrzejki“ nelžou (a jestli Konrád bude bohatý Němec). Ať mě ale osud zavede, kam chce, teď mě zavál na Bardzo fajny festival svěží polské kultury v Bio Oku v Praze. A je to zajebiste (rozuměj – bardzo fajne).
Continue reading “Bardzo fajný festival: Pepiki a pšonci spolu v kině”
Přesněji „Město hrdinů Stalingrad“. Název se momentálně používá šest dní roce, a to v pečlivě vybraných termínech: 2. 2. – konec Bitvy o Stalingrad, 9. 5. – Den vítězství, 22. 6. – start operace Barbarossa, 23. 8. – počátek bitvy o Stalingrad, 2. 9. – Den vítězství nad Japonskem a 19. 11. – operace Uranus. I když už byla Putinovi zaslána petice o permanentním přejmenování města s více než 50 tis. podpisy, po zbytek roku stále hovoříme o Volgogradu. To jen aby bylo jasno.
Privět. Jmenuji se Eva, a jelikož už druhým rokem pobývám v hlavním městě Ruské federace, Moskvě, občas potřebuji i výpravu za něčím novým, ideálně zábavným. Tentokrát padla karta na již zmíněný Volgograd a na 4 muže z anglicky hovořících států jako doprovod.
Mimo standardní pátrání po „atrakcích“ na internetu jsem se před výpravou i vyptávala místních, co a jak v bitvách ošlehaném městě. Kromě monstrózního areálu u monumentální sochy „Matka vlast volá“ (ano, ta řvoucí, spoře oděná žena s mečem) každý dotazovaný, ze záhadného důvodu, zmínil i délku města, která údajně činí 60 km.
Pamatujete si ještě na naši velkou letní nádražkovou soutěž? Konečně tady pro vás máme vyhodnocení v podání šesti členů redakce a jednoho hostujícího učitele českého jazyka a literatury. Podívejte se, jak jsme opravovali vaše slohovky.
Hradec nad Moravicí je slezské městečko, kterému dominují dva zámky. A vlastně by se dalo říct tři, protože i místní nádraží vypadá jako zámeček. Ale dost bylo poetiky, alou do podzámčí. Když z vlaku vystoupíte správnými dveřmi, tak hned spatříte v parčíku u nádraží místní integrovanou nádražku. Její budova je totiž propojena s autobusovou zastávkou.
Continue reading “Hradec nad Moravicí: V zámku a v podzámčí”
U minulého kola jste mnozí říkali, že je to moc snadné, a tak se nám nakonec sešla jediná odpověď: Jeho Veličenstvo s pomocí strejdy Googla správně poznalo dům na rohu ulic Veverkovy a pplk. Sochora. A protože Veličenstvo vyhrává až příliš často, uděluje v tomto kole svou audienci klukům z Pigtures.
Jelikož je Čiva tvor toulavý, dostal se tentokrát za pomoci Českých Drah až do Kojetína, malého středomoravského městečka proslulého vysokou mírou nepřizpůsobivých spoluobčanů a také legendární nádražkou. Zatímco první kojetínský atribut nechal Čiva bez povšimnutí, ten druhý prostě prozkoumat musel.
Continue reading “Kojetín: Hypostazovaná dementóza v potravinové fólii”
Dnes, 24. září 2014, je to přesně 150 let, co projel obcí Všetaty první vlak. Její malebné nádraží je dnes důležitým železničním uzlem, kde se schází tratě Praha – Turnov a Ústí nad Labem – Lysá nad Labem. Nádraží má z každé strany dvě nástupiště a nádražní restaurace Lokobar je umístěna tak, že z jejích oken vidíte na obě. Nemusíte se tedy bát, že byste svůj vlak přehlídli. To, že si ho rádi necháte ujet, je už věc druhá.
Jak víme už od loňské návštěvy, každý návštěvník bělehradského moře na ostrově Ada Ciganlija musí při vstupu projít Knjazobránou. Bájný srbský kníže toho však neměl dost a od letoška stříká svou svěcenou vodu i z obrovského knjazího falu.