Z mešity vříská muezzin, nad Bosporem se klene duha a z temného oparu vystupuje majestátní budova istanbulského Haydarpaşa Garı. Hradu, kde možná strašá.
Continue reading “Haydarpaša Gari, Istanbul: Sen o kočičím nebi”
Flip, Masarykovo nádraží: Ostrůvek pozitivní deviace?
Praha nebo Zlín, prašť jak buchni. Jméno Flip vždy indikuje podnik navýsost pochybný. Ale zatímco vietnamské štětky a italské pasáky z legendární zlínské diskotéky vyhnala přestavba, nádražka na Masaryčce suverénně přežila i rekonstrukci železniční stanice.
Continue reading “Flip, Masarykovo nádraží: Ostrůvek pozitivní deviace?”
Nástěnková katarze
Možná si o mně řeknete, že jsem sprostý voyeur, ale mě prostě baví číst si domovní nástěnky. Často na nich totiž naleznete plnohodnotné romány, kterým nechybí velké příběhy o vině a trestu, umně zakomponované prvky společenské kritiky, dojemná rodinná dramata, nečekané zápletky s ještě nečekanějšími rozuzleními, a samozřejmě ani nějaká ta teplá lidská pravopisná hrubka.
V garáži pana Chocholy se stále vyskytuje alkohol. Upozorníme příště paní Chocholovou?
Nový Hrozenkov: Roztomilá koťátka v dobrých rukou
František Palacký říkal, že kdyby žádné Rakousko nebylo, museli bychom si ho vymyslet. Nějak podobně jsem si připadal, když jsem stanul na liduprázdném nádraží v Novém Hrozenkově. Hospoda nikde, při hledání nádražky III. kategorie jsem musel zapojit trochu fantazie. Ale naštěstí ne zas tak moc.
Continue reading “Nový Hrozenkov: Roztomilá koťátka v dobrých rukou”
Poznej svoje město 44: Reklamace nepřijímáme
Dřevěného Jánošíka před slovenskou restaurací Hotelu Paulíny se vám podařilo polapit s pomocí vyhledávačů a zvládli jste to dva. A my se z pankrácké pláně vypravíme opět do víru velkoměsta.
Continue reading “Poznej svoje město 44: Reklamace nepřijímáme”
U Welzla, Zábřeh na Moravě: Radost přerušit
„A víte co? Já si to nechám ujet,“ láme se má cestovní morálka nad půllitrem točeného pšeničného Primátora. „Když mě pustíte k zásuvce a dáte mi heslo na WiFi, tak ani nemám kam spěchat,“ snažím se skrýt nastupující alkoholismus za pracovní povinnosti. Ale pan výčepní ví. „No to je správný přístup! Do Prahy to stejně jezdí co půl hodiny,“ kvituje mé rozhodnutí a div si nemne ruce jako sedlák Krkovička. „Takže si dáte ještě jedno?“
Continue reading “U Welzla, Zábřeh na Moravě: Radost přerušit”
Jablonné v Podještědí: Zlatí Simíci
„Jak dlouho byla tahle hospoda zavřená?“ ptám se vedoucí nové nádražky v Jablonném, kam jsem, stejně jako před pěti lety, přijel na kole. „Asi tři roky. Před měsícem jsme otvírali. Ale ještě je tady hodně práce,“ odpovídá unaveným hlasem. Příběhu s otevřeným koncem nasvědčuje i provozní doba vyvedená barvou na prosklených dveřích: 10:00 – ?
Poznej svoje město 42: Ako skáče Jánošík?
V minulém kole jste hádali plastiku z tlakových lahví u hasičské stanice na Heyrovského náměstí na Petřinách, uhodli jste celkem čtyři. A protože dost bylo Prahy 6, posuneme se tentokrát opět do centra a dokonce si zasoutěžíme o cenu.
Continue reading “Poznej svoje město 42: Ako skáče Jánošík?”
Dillí, část 2: Ten, kdo nezná McDonald, vůbec nezná McDonald
Zatímco posledně jsem na nejsmradlavějším indickém nádraží ztratil nervy, tentokrát jsem na něj řádně zpruzený už přicházel. To když mi na nedalekém autobusáku suše oznámili, že autobusy sice odsud jezdí do celého Rádžasthánu, ale zrovinka Alvar je výjimka, tam to jezdí z opačného konce města. Než se tedy kodrcat kamsi na Nizámuddín, rozhodl jsem se vzít to vlakem ze starého Dillí. Jednak určitě nějaký pojede, ale především je to jedinečná možnost prozkoumat vrchol indického nádražkového bizáru – místní McDonald, neboli मैकडॉनल्ड्स.
Continue reading “Dillí, část 2: Ten, kdo nezná McDonald, vůbec nezná McDonald”
Udždžain: Pětatřicet kakají!
Už Ondřej Vesecký říkal, že skončit se má v nejlepším. Já jsem si to uvědomil, když jsem při svém putování střední Indií dospěl do poutního místa jménem Ómkáréšvar. Města, které vypadá, jako kdybyste Banáras nebo Haridvár doživotně pronajali kolotočářům. Města, kde najdete chrám s tak bizarním sousoším hinduistického panteonu, že je v něm pro jistotu zakázáno fotit. A města, kde jsem pozřel tak hnusné jídlo, že jsem se po prvním a jediném soustu rozbrečel a seznal, že se velice pravděpodobně do rána poseru.