Do Džabalpuru, nepříliš známého a nepříliš významného města zhruba uprostřed Indie, jsem se dostal po lehce dobrodružné ose. Ve vlaku z Banárasu na mě nezbylo místo na pryčně, a tak jsem se zachumlal do deky a projel celou noc načerno na podlaze. Průvodčí si mě nevšiml, zato mě v pět ráno vzbudila babice, že je ve vedlejším kupé volné lehátko – takže to vlastně nakonec byla docela příjemná cesta.
Faizábád, díl druhý: Válka nervů, válka nerdů
V minulém díle jste viděli: Po konzumaci večeře nevalné chuti a úprku před hladovou opicí a zuřivými komáry se uřícený NP ukrývá na faizábádském nádraží. Ještě než mu stihne klesnout tepovka, je vystaven další šokující situaci – navzdory původním předpokladům se ve staniční budově ukrývá i nádražní restaurace. A on se zrovna najedl! Jeho zděšení však trvá jen do chvíle, než si v hlavě spočítá, že je teprve osm večer a vlak do Banárasu jede až ve tři čtvrtě na dvě ráno. Hlad tedy ještě určitě přijde…
Continue reading “Faizábád, díl druhý: Válka nervů, válka nerdů”
Poznej svoje město 40: Alpa, pivo, rum
Kapli na konci petřínské křížové cesty jste v minulém kole poznali dva, z toho opět jedno Veličenstvo. Proto jsme si tentokrát připravili něco těžšího. I když pro Jeho královský majestát to asi opět bude hračka.
Poznej svoje město 39: Vstalť této chvíle!
Na Hromnice – sukovice. Trvalo to dva měsíce, než jsme se dokopali k dalšímu kolu naší poznávací soutěže. Ale zato tu máme velikonoční speciál. Kdo správně odpoví do pondělka, vyhrává nejen právo výkopu v příštím kole, ale i láskyplný šleh pomlázkou/tatarem/karabáčem/žílou (dosaďte dle svých regionálních preferencí).
Continue reading “Poznej svoje město 39: Vstalť této chvíle!”
Faizábád, díl první: Láska na první pohled
Jak již řečeno, Ajódhja je zapadlé a napůl rozpadlé město v Avadhu, o kterém by snad nikdo pořádně nevěděl, kdyby v něm hinduističtí radikálové v roce 1992 nebyli zbourali Báburovu mešitu. Protože místo slibovaného Rámova chrámu na místě zatím postavili jen kilometry a kilometry policejních zátarasů, není toho tady až tolik k vidění. A pokud byste se sem přece jen vypravili, je velice pravděpodobné, že z vlaku budete vystupovat v sousedním Faizábádu, což je ještě větší díra.
Continue reading “Faizábád, díl první: Láska na první pohled”
Zbraň hromadného ničení
Ajódhja je menší město na severu Indie, které vešlo do dějin zejména tím, že tady v roce 1992 dav hinduistických fanatiků zboural mešitu z 16. století. Od té doby je Ajódhja plná policajtů, kteří vás budou neustále lustrovat a šacovat, abyste třeba nespáchali nějaký atentát. V tom případě ale vůbec nechápu, proč tady povolují prodávat tohle.
Dillí, část 1: Mladí ležáci, staří žebráci a nervy mezi kolejema
Moji indičtí přátelé o mně občas prohlašují, že jsem vlastně větší Ind než oni. A asi mají pravdu. Po zážitku z nádraží ve starém Dillí mi nezbývá než to přiznat. A to jsem vlastně jenom šel na vlak…
Continue reading “Dillí, část 1: Mladí ležáci, staří žebráci a nervy mezi kolejema”
Střela krátkého doletu
Jako jo. Je to fajn, že se v Dillí se konečně z letiště dostanete do města snadno metrem. Smůla je, pokud jedete někam úplně mimo trasu téhle oranžové rychlolinky. Jelikož jsem ale tentokrát přiletěl na Indiru Gándhí ve dne a jen s malou krosničkou, mohl jsem si konečně splnit svou dávnou tužbu a vydat se z letiště pěšky.
Hrobce: Psáno elektronickou tužkou
Hrobce jsou vesnice kousek za Roudnicí s fantastickým názvem a fantastickou vilou hned naproti nádraží. Nádražka v ní bohužel není, ale bohdá, že žízní nezahyneme.
Praha Vysočany: Nádherná, nádherná, nádhernáááaaááá!
Přes Vysočany moc nejezdím. Vlastně skoro vůbec. Asi proto se mi taky mohlo stát, že jsem místo rychlíku do Hradce nastoupil do důvěrně známého Šohaje. Namísto hodinové inspekce proslulé nádražky v Chlumci jsem tedy musel přejíždět z Libně do Vysočan. Oněch 40 minut, které mi bylo strávit v místní nádražce s předvídatelným názvem Lokálka, však nebyl promarněný čas.
Continue reading “Praha Vysočany: Nádherná, nádherná, nádhernáááaaááá!”