WágusLeaks 7: Hajný Robátko jako průkopník squattingu

V pohádkách coby žánru lidovém najdeme často silný subverzivní prvek, který ovšem komunistický režim ve večerníčcích vycizeloval do nebývalého lesku. Prostý dělný český lid bojuje tu proti zkorumpované radnici (O loupežníku Rumcajsovi), tu proti nepoctivému živnostníkovi (Jája a Pája), tu proti rozpínavému německému živlu (Krkonošské pohádky), tu proti mocenské zvůli ve zkostnatělé monarchii (O Kubovi a Stázině). Jeden seriál však zcela vybočuje z řady: O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi.

Continue reading “WágusLeaks 7: Hajný Robátko jako průkopník squattingu”

Zábřeh na Moravě: Jsme nejlevnější hajzl na trati

Jednu věc je nutné zmínit hned na úvod. Rekonstrukce nádraží v Zábřehu na Moravě je největší nepotrestaný zločin proti lidskosti od dob arménské genocidy. Epochální nádražka vzala za své, místo ní teď poutníky vítá skleněná věžička a místní rodák Jan Eskymo Welzl v nadživotní velikosti. A také příjemně upovídaná paní obsluhující veřejné WC, se kterou jsme udělali exkluzivní rozhovor.

Continue reading “Zábřeh na Moravě: Jsme nejlevnější hajzl na trati”

Lekce tolerance v Módním pekle

Zdroj: http://www.mimibazar.cz/recept.php?id=113025

Na stránkách modnipeklo.cz se někdy předevčírem objevil článek prozkoumávající nejtemnější zákoutí Mimibazaru. Na to se okamžitě zmobilizovala křižácká výprava, aby nazpět dobyla svatou zemi dětských prdelek hebkých a lesklých jako Pohlreichova pleš. Ano, internetový dav si našel další oběť k ventilaci kolektivní emoce. Po hromadném truchlení za české hokejisty tady máme hromadný lynč lidového vkusu.

Continue reading “Lekce tolerance v Módním pekle”

Jaroměř

Kroky osudu, nebo tedy spíš můj momentální spontánní a putovní styl života, mě koncem července zanesly do Jaroměře (okr. Náchod). Hned na venkovních vstupních dveřích mne pobavila cedule hlasící, že z důvodu úspory tepla se tyto polorozpadlé dřevěné dvojdveře tuším od října do března zamykají, já bych spíš tipl, že zabarikádují.

Continue reading “Jaroměř”

25. květen je den ten…

Podbabský stánek v průběhu demolice

V úterý 24. května večer jsem před Podbabským stánkem střetl zpěváka Alkeholu Otu Hereše. Stalo se tak asi 10 minut poté, co jsme se Šumachrem na střeše secvičili vlastní verzi písně Podbabský stánek. Ihned mě napadlo, že je to boží znamení. Ale netušil jsem, že špatné. Druhý den ráno se do architektonické dominanty dejvicko-bubenečských hranic nemilosrdně zakously radlice bagrů…

Continue reading “25. květen je den ten…”