Nádražka v Amstru je. Historická, udržovaná, ukrytá v prvním patře historického nádraží Amsterdam Centraal před zraky místňáků pospíchajících do práce i turistů ženoucím se za dobrodružstvím. Dnes však nejen ukrytá, ale i zavřená pro veřejnost. „Uzavřená společnost,“ hlásí nekompromisně tabulka před vchodem.
Patna: Thug life level nádražka
„Ty roztrhané bankovky si schovej do Biháru, tam ti je vezmou,“ loučili se se mnou moji přátelé z Ásámu, než jsem v Guváhátí nastoupil do letadla do Patny. Hlavního města jednoho z absolutně nejchudších indických států, který je už tak moc v prdeli, že nikomu nezbývá nic jiného, než si z něj aspoň dělat neustále legraci.
Nágpur: Mýtus o věčném návratu
Když jsem se rozplýval nad tím, jaká je v Nágpuru skvělá nádražní ubytovna a že se sem musím určitě ještě vrátit, netušil jsem, jak rychlý spád události naberou. Do metropole Vidarbhy se totiž skutečně vracím, a to hned po deseti dnech. Mám tu na odpoledne domluvenou schůzku. Je však teprve jedenáct – a kde jinde si ukrátit čekání příjemněji než v nádražce?
Sévágrám: K čemu jsou nádraží na světě?
„Chtěl jsem vidět Himálaje a Bengálsko, ale nakonec jsem skončil u Gándhího,“ pravil kdysi Vinóba Bhávé. Aniž bych se chtěl s tímto velkým mužem srovnávat, dopadl jsem prakticky stejně. Kvůli všestranně mizerné komunikaci a organizaci jsem nejel ani do hor, ani do lesů, a nakonec vystoupil na nádraží v Sévágrámu.
Nágpur: Mechanická mandarinka
„Nágpur. Čím víc na jih, tím větší vedro. A tím větší kokoti,“ stojí v mých deníkových záznamech z listopadu 2008. Do hlavního města citrusů, hinduistického extremismu a dalitského buddhismu se vracím po devíti letech a jedenácti měsících.
Vsetín: Malé pojednání o poklidném nerůstu
Poklidné adventní odpoledne naplněné bezcílným scrollováním po obrazovce mobilu. Málokdo by tušil, že na valašském instagramu má brzy vybuchnout Krakatoa.
„Vsetínská nádražka má otevřeno a dívají se v ní na teletext!“ poslušně hlásí Klárka.
„TO JE TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ VÁNOČNÍ DÁREK VŠECH DOB!!!“ nechává volný průtok Caps Lock lásce NP. „Já začínám věřit, že snad dobře ještě bude,“ dodává po několika dechových cvičeních a meduňkovém čaji.
Continue reading “Vsetín: Malé pojednání o poklidném nerůstu”
Džajpur: Pantry, do not entry
Něco vám povím. Já už jsem na hlavním nádraží v Džajpuru jednou byl, a to na den přesně před rokem. Skončilo to však naprostým fiaskem. Jeho předzvěstí bylo už to, že jsem si spletl čísla nástupišť a domníval se, že můj vlak do Dillí staví na jedničce, a tedy že ho z nádražky uvidím. Jak to dopadlo, už si můžete snadno domyslet.
Kutaisi I: Gruzínská odpověď na Makotřasy
„Slíbil jsem ti, Ladíku, že na tebe na železničním nádraží v Kutaisi počkám a večeři v restauraci objednám,“ ozval se z telefonního sluchátka důvěrně známý stařecký hlas. „Tak jsem skutečně učinil. A nyní již pospěš, sic ti to chladnoucí chačapuri všechno spořádám,“ labužnicky mlaskl dědeček a zacinkal příborem na znamení konce hovoru.
„Ach tak,“ povzdechl si smutně Ladík a vydal se teplou gruzínskou nocí z železniční stanice Kutaisi II vstříc stanici Kutaisi I.
Continue reading “Kutaisi I: Gruzínská odpověď na Makotřasy”
Mathura: Mezinárodní nádražka pro vědomí Kršny
„Uvědomujete si vůbec, jakého prasáka to uctíváme?“ rozhořčuje se kamarádova spolužačka, feministka a zaměstnankyně indické armády. „Vždyť spal s šestnácti tisíci princezen a s každou měl deset dětí. Holkám, co se koupaly v řece, schovával oblečení. Vám to fakt přijde jako něco, co si zaslouží úctu?“ Celá tahle tiráda mi zní v uších, když vystupuju z vlaku na nádraží v Mathuře. Tady je totiž krišňácká i nádražka. Se s tím smiř.
Continue reading “Mathura: Mezinárodní nádražka pro vědomí Kršny”
Kutaisi II: Výprava za zlatým hounem
Podle starověkých bájí a pověstí bylo Kutaisi hlavním městem království Kolchidy. Mnoho památek po tomto slavném věku sice ve městě nenajdete, podlehly totiž psychedelické sovětské mozaice na zdejší tržnici, této stalinské čistce veřejného prostoru. Zato hledat nádraží Kutaisi II je skoro jako výprava za zlatým rounem. Je dobře schované za autobusovou stanicí a především obrovskou tržnicí, kde seženete úplně všechno od kuřete až po rozbrusku.