„Nechápu pointu vašeho dotazu,“ ozývá se ze sluchátka zastřený hlas. A to jsme se jen pokoušeli telefonicky zjistit, zda má nádražka v Dřísech po prodlouženém víkendu otevřeno. „Doufám, že hostinský není ozbrojen,“ shrnuje naše obavy Míša, když náš vlak konečně zastaví na velkém, leč opuštěném nádraží mezi Brandýsem a Všetaty. Výstup na perón je tentokrát skutečným krokem do neznáma.
Chrastava: Hody s květákovým granátem
Kdesi na dalekém severu se nachází víska zvaná Chrastava. Jednou za čas zde zavane mladá kultura – to když místní mládež pořádá veselý festival zapadlých, leč cílevědomých kapel ve vybetonkovaném prostoru chrastavského koupáku. Také se tu často přestupuje. Ale hlavní dominantou tohoto sídla je jisté zařízení nalézající se na nádraží. Ano, chrastavská nádražka je vyhlášená. Předcházejí ji jak zkazky spokojených strávníků, tak reklamní tabule vyvěšená hluboko ve městě.
Kroměříž: Klíče od pevnosti Boyard
Jak jste si jistě všimli, ve svých recenzích nikdy neopomenu zmínit, jaký pořad v té které putyce zrovna pouštějí v televizi. Myslím si totiž, že výběr programu je vždy nedílnou součástí tamního duchovního a myšlenkového milieu. Je-li tomu skutečně tak, pak by se nádražka v Hanáckých Athénách dala celá charakterizovat jediným postřehem: v čase mého příchodu tu jede na obrazovce německý kriminální seriál.
Olomouc: Kilo v půlce
Když mi místo rychlíku na Vsetín zastavil na libeňském nádraží City Elefant, bylo mi okamžitě jasné, že dnešní cesta s přestupem v Olomouci nebude jen tak. O tom, že popelnice dospěje do svého cíle, jsem nepochyboval. O sobě jsem však začal mít pochybnosti ve chvíli, kdy se do mě opřel ledový vichr z naplno puštěné klimatizace. Na přestupu v krajském městě tedy nezbylo než se jít spravit do místní nádražky. Ostatně soudím, že ji vám i Olomouci dlužíme.
Valašské Meziříčí: Nádražkové Deuteronomium
„Člověka to trochu rozhodí, když se na něj z řeky začne sápat jakási postava a vydává u toho nesrozumitelné zvuky,“ popisuje mi Flaška svůj první kontakt s městem Žerotínů a Dezy. S rodákem z megalopole, kde v rybníce vesele hajlují mrtvoly, však taková informace otřást nemůže.
Valašské Meziříčí sice nejvíce proslavila Mňága a Žďorp, jeho životní realitu však ve svých textech mnohem lépe zachytila jiná hudební skupina – alkorapová úderka Elektrïck Mann. A jelikož jejich frontman Ice-B v listopadu umřel a nádražku v říjnu zavřeli, dočkáte se místo skutečné recenze jen pár vzpomínek na jarní návštěvu. Valašskomeziříčská nádražka totiž měla, na rozdíl od Jožo Ráže, vlastní tvář.
Continue reading “Valašské Meziříčí: Nádražkové Deuteronomium”
Vsetín: Osa dobra a národ grázlů
Ještě trochu prší, když znovu nasedám na kolo. Z Baťkové je to na Vsetín už jen deset kilometrů z kopce. Liják neliják, kaluže nekaluže, šutry nešutry, hlava nehlava. Otevíračku vsetínské nádražky už dnes prostě musím stihnout. Vždyť jsem si na to vzal i volno z práce.
Momento Václavské náměstí: Žraločci ve vlahém salátu
Svině v bramboráku: PŘEČTI SI PRACOVNÍ MEJL, MÁME TAM LUXUSNÍ SPAM!
Vlahý salát: Jaký spam myslíš? Tu jídelnu na Václaváku?
Svině v bramboráku: JO! To jsou JLV, to je vlastně nádražka!
Vlahý salát: Nezajdem tam na oběd? Dnes mají žraloka v tomatové soli….
Svině v bramboráku: Ach tak, takže v kolik?
Continue reading “Momento Václavské náměstí: Žraločci ve vlahém salátu”
Ostrov nad Ohří: Hra o trůny
„Ty seš taková mrtvola vychcaná!“ vítá nás u dveří dáma v silně podroušeném stavu. Je to vlastně dobrý nápad, ještě se před smrtí naposledy vyprázdnit, říkáme si a neohroženě kráčíme do nádražky.
Kojetín: Planeta létajících talířů
Člověk si myslí, že už viděl všechno. A pak mu v Kojetíně přinesou jídlo na létajícím talíři. Návštěva zdejší nádražky patří do kategorie zážitků, na které se nezapomíná. Pokud si tedy nestihnete vychlastat všechny mozkové buňky.
Iláhábád: Jen počkej, zajíci!
No jo, tady už jsem včera byl. Když jsem přijel autobusem z Čitrakútu. Nevšiml jsem si ale, že by tu byla nějaká nádražní hala. Natož nádražka. Tak co tahle hospoda? Je to přímo naproti zadnímu vchodu do stanice. Takže to prostě je nádražka, byť třetí kategorie. A je šuddh šákáhárí. Čistě vegetariánská. Konec diskuse, jde se dovnitř. Mám dvě hodiny do odjezdu. A před hodinou jsem se posilnil jednou knjazovkou.