Představte si, že jste na kamarádově svatbě a během večera se vaší skupině podaří vypít celý minipivovar. Představte si ty noční hororové scény: sléváte dohromady nedopité chcanky kdysi dobrého lobečského a ještě mlsně koukáte po sousedovi, který měl to štěstí a v nedopitých pivech neměl vajgla. A pak přišla na řadu oblíbená fermež, následovaly výtržnosti… a už je tu ráno. Takže dobré ráno!
Bezděz: Jezdil Mácha tágem?
Druhá pámbůprdel v rámci letního pop-upu byla ukrytá v nádru na Bezdězu. Nádražka tak trochu uprostřed nietzscheho, jsem se divil, že tam vůbec je. Má jenom jeden stůl, protože prý jinak by si museli pořídit genderově oddělené záchody, a tak po té, co tam začala rýpat jakási sousedka a hledat problémy, snížili počet stolů na 1. Také museli zrušit pípu a nahradit ji svijanským lahvovým.
Praha-Bubeneč: Dáma s jitrnicemi
U příležitosti dvouletého výročí od zrušení stanice Praha-Bubeneč odemykáme poslední text z již beznadějně rozebrané knihy Kdyby ti tak pámbů prdel roztrh’.
O domovské nádražce se píše těžko. NP a KZ sem chodí zapíjet radost i žal, organizovali tu s ostatními vágus blogery kulturní události, končilo i začalo tu mnoho večírků, které by mohli označit výrazem „legendární“, kdyby toto slovo už dávno neztratilo význam. NP sem dokonce chodí studovat. A když se s KZ rozhodl pro život ve společné domácnosti, trval na tom, aby jejich příbytek byl v docházkové vzdálenosti právě od bubenečské nádražky. Zkrátka NP s KZ odsud mají plno báječných i pitomých historek. Tahle je nejoblíbenější.
Kdyby ti tak pámbů prdel pop-up!
Často se ptáte, jestli je ještě k dostání první kniha o nádražkách Kdyby ti tak pámbů prdel roztrh’. K dostání není, ale pár jich ještě doma máme. Připravili jsme si proto pro vás speciální letní hru: Každý týden se jedna #pambuprdel objeví v některé z českých nádražek a vy si ji tam budete moci zajít nebo zajet koupit.
Vidžajaváda: Nádražková miska Indie
Není žádné hrdinství cestovat po Indii vlakem druhou spací třídou. Hrdinství je cestovat druhou spací třídou ve čtyřech lidech na sedadle pro dva. Takže když přede mnou na nádraží ve Višákhapatnamu zastavil 12510 GHY BNC Express od podlahy po strop zaplněný Ásámci, začal jsem tušit, že mě čeká hodně perných osm hodin cesty.
Višákhapatnam: Nádražka uprostřed rezervace
Višákhapatnam neboli Vizagapatam, zkráceně Vizag, je taková indická odpověď na Pobřežní hlídku. Ve městě i v okolí můžete strávit jakkoli dlouhou dobu a řešit libovolné problémy vezdejšího světa i celého vesmíru, ale stejně vždycky skončíte někde na pláži, očumujete lidi okolo a ládujete se cukrovou vatou – jejíž barvu brzy přijme i místní nádraží, jen co projde rozsáhlou rekonstrukcí.
Continue reading “Višákhapatnam: Nádražka uprostřed rezervace”
Hejnice: Druhý pokus
O hejnické nádražce jsem se doslechl při návštěvě libereckého kraje od moudrých příbuzných Báry, a to dokonce jako o fungujícím, milém zařízení. Zimní výprava do příhraničního Bílého Potoka se tak nemohla obejít bez zastavení na hejnickém nádraží. První návštěva Hejnic však nevedla k pozitivnímu nálezu. Nádražka se tu sice nacházela a jevila i známky nedávného života, ale skrz potemnělá okna jsme viděli jen obrácené židle a pracovní nářadí, ač dle rozpisu mělo být otevřeno. Nuže, snad jen rekonstrukce, řekli jsme si a uložili si Hejnice do paměti jako destinaci, která ještě není úplně hotová.
Kladno: Hříchy pro pátera Knoxe
„Podívej, jak nás to město láká do své náruče!“ rozplývá se Hochficht, když poprvé zahlédne sloupce dýmu stoupající ze dvou chladicích věží kladenské elektrárny. „Nepřipomíná ti to snad napřažené lidské paže?“ ptá se hlasem ještě roztřesenějším než naše žlutá Regionova. „No jo, máš pravdu. Lorenzo Bernini hadra,“ přizvukuje NP a zasněně vyhlíží dlouho očekávaný cíl naší výpravy. Malebný soumrak a tři piva v krvi odkryjí romantickou a estetickou stránku i v těch nejotrlejších nádražních povalečích. Málo platné, Kladno prostě je česká odpověď na Vatikán. Přinejmenším v naší fantazii.
Kladno-Švermov: Tahle země není pro slabý
V každé zemi existují místa, kde nechcete žít. Historie, mýty a legendy, mediální obrazy reálné i smyšlené – všechno tak nějak podporuje fakt, že se tam žije za trest. Ve skutečnosti může jít o obyčejné, vlastně vcelku milé oblasti. Ale se svou pověstí jen tak lehko nepohnete, ať už jste ostrakizovaná bytost či město. Upřímně nevíme, jaký je skutečný život na Kladně. Možná fajn bydlení blízko metropole. Ale koho zajímá realita vně fantazie? Když jsme se blížili k městské části Kladno-Švermov, odhodlalo se město dostát obrazu svému.
Continue reading “Kladno-Švermov: Tahle země není pro slabý”
Rožnov pod Radhoštěm: V stínu kapradiny
Že je v Rožnově valašský skanzen, ví přinejmenším každý, kdo má doma samorost na výstavce a koberce na stěnách. Málokdo však ví, že se zde nachází také valašská odpověď na vilu Tugendhat. Ano, místní nádražka. Abychom se na její poznávací návštěvu náležitě připravili, zpovídáme ve vlaku místní holky, které předtím, než je stejně jako Donnu pustili k maturitě, chodívaly na lahváče do nádražky, které podle vzoru Beverly Hills 90210 přezdívaly Peach Pit. Klárčiny lži o tom, že měla vlastně hezké dospívání, rozsekává informace, že jedna z gympláckých tříd si do nádražky umístila tablo.