Jak jste si jistě všimli, ve svých recenzích nikdy neopomenu zmínit, jaký pořad v té které putyce zrovna pouštějí v televizi. Myslím si totiž, že výběr programu je vždy nedílnou součástí tamního duchovního a myšlenkového milieu. Je-li tomu skutečně tak, pak by se nádražka v Hanáckých Athénách dala celá charakterizovat jediným postřehem: v čase mého příchodu tu jede na obrazovce německý kriminální seriál.
Olomouc: Kilo v půlce
Když mi místo rychlíku na Vsetín zastavil na libeňském nádraží City Elefant, bylo mi okamžitě jasné, že dnešní cesta s přestupem v Olomouci nebude jen tak. O tom, že popelnice dospěje do svého cíle, jsem nepochyboval. O sobě jsem však začal mít pochybnosti ve chvíli, kdy se do mě opřel ledový vichr z naplno puštěné klimatizace. Na přestupu v krajském městě tedy nezbylo než se jít spravit do místní nádražky. Ostatně soudím, že ji vám i Olomouci dlužíme.
Prostějov: Sami s hromadou knedlí
„Co to sakra bylo? Zdálo se nám to snad? Copak se dneska už nedá věřit ani minipivovaru?“ I takováto hluboká moudra nás napadala, když jsme kráčeli plni podivných dojmů z prostějovského minipivovaru Ječmínek, podniku, který měl dle internetových soudů hřešit na jídle, zato měl však disponovat dobrým pivem. A ono to bylo přesně naopak.
Valašské Meziříčí: Nádražkové Deuteronomium
„Člověka to trochu rozhodí, když se na něj z řeky začne sápat jakási postava a vydává u toho nesrozumitelné zvuky,“ popisuje mi Flaška svůj první kontakt s městem Žerotínů a Dezy. S rodákem z megalopole, kde v rybníce vesele hajlují mrtvoly, však taková informace otřást nemůže.
Valašské Meziříčí sice nejvíce proslavila Mňága a Žďorp, jeho životní realitu však ve svých textech mnohem lépe zachytila jiná hudební skupina – alkorapová úderka Elektrïck Mann. A jelikož jejich frontman Ice-B v listopadu umřel a nádražku v říjnu zavřeli, dočkáte se místo skutečné recenze jen pár vzpomínek na jarní návštěvu. Valašskomeziříčská nádražka totiž měla, na rozdíl od Jožo Ráže, vlastní tvář.
Continue reading “Valašské Meziříčí: Nádražkové Deuteronomium”
Masarykovo Čínské Občerstvení: Kuřecí kusy i dělníci noci
Doba večeře už spíše minula a po návštěvě jedné restaurace ani nemusel být důvod hledat další stravu, ale v tu chvíli mi na mysl opět přišel zapadlý nápad, dopřát si konečně něco, cokoli, v čínské restauraci umístěné do jednoho z rohů Masarykova nádraží. O Flipu toho již bylo napsáno mnoho a ještě více jistě bude (prorokuji mu dlouhou a neměnnou existenci). Na „masaryčce“ se ale přitom nachází další stravovací zařízení, neprávem opomíjené. Ani jedno zřejmě jako klasickou nádražku klasifikovat nemůžeme, ale jídla i piva se vám zde dostane. Srovnáme-li navíc nabroušenější atmosféru ve Flipu s rodinnou pohodou a úsměvem obsluhy v řečené čínské restauraci, můžeme si podnik zvolit na míru, dle aktuální nálady. Ale postupně.
Continue reading “Masarykovo Čínské Občerstvení: Kuřecí kusy i dělníci noci”
Kralupy nad Vltavou: Lžičky od heroinu vracejte obsluze!
Hluboko v africké buši jsou místa, kam sloni odcházejí umřít. V Kralupech nad Vltavou mají nádražku. Stojí trochu stranou, na ochozu v prvním patře rozlehlého nádraží, ukrytá mezi otočným návěstím a záhadnou plastikou pokrouceného muže, který prochází zdí. Stojí tam už tři desetiletí. A za všechna ta léta se prakticky nezměnila.
Continue reading “Kralupy nad Vltavou: Lžičky od heroinu vracejte obsluze!”
Lysá nad Labem: Za co, pane Bože, za co?
Znáte to. Vytopí vás soused seshora a na stropě v koupelně máte žlutý flek jak z hororu. Přetřete to primalexem, jednou, dvakrát, potřetí, ale flek po čase zase vyleze na povrch. Na jednom ostravském náměstí se takhle pořád nemohli zbavit nápisu Reinhard Heydrich-Platz. S lidma a jejich fleky na duši je to taky tak. A podobnou dynamiku jde v trochu přenesené podobě vidět i v nedávno zrekonstruované nádražce v Lysé nad Labem.
Praha Radotín: Dresscode montérky
Pod svícnem největší tma. Leda to vysvětluje, proč jsem se stále neodhodlal k zaznamenání stavu nádražky v Radotíně, s kterou jsem již mnohokrát měl čest. A to má přitom svá specifika – otvíračku jen ve všední dny a třeba i zelené, polstrované židle připomínající majestátní vladařské trůny.
Na Dráze v Jaroměři: první ospalé dojmy
Výpravy realizované na poslední chvíli zpravidla dopadají buď nebývale zdařile, nebo také katastrofálně. Krátký výlet na lesní sešlost Ars Poetica patřil mezi první možnost, a to i proto, že jsme si dlouhou cestu do Dvora Králové nad Labem zpestřili krátkým setrváním v jaroměřské nádražce. Jak jsem po provětrání vágusího archivu zjistil, nádražní restaurace v Jaroměři nikomu není žádným tajemstvím, přesto se rád podělím o těch několik poznatků a dojmů z vlastní krátké návštěvy.
Vsetín: Osa dobra a národ grázlů
Ještě trochu prší, když znovu nasedám na kolo. Z Baťkové je to na Vsetín už jen deset kilometrů z kopce. Liják neliják, kaluže nekaluže, šutry nešutry, hlava nehlava. Otevíračku vsetínské nádražky už dnes prostě musím stihnout. Vždyť jsem si na to vzal i volno z práce.