Jestliže do Nášiku přijedete vlakem, zdejší nádražní kantýnu takřka nelze minout. Nezastraší-li vás už na peróně chybějící kusy dlažby obehnané ohromnými nápisy NEBEZPEČÍ, najdete ji hned pod schodištěm na prvním nástupišti. Mnohem stylovější je však příchod od města. Nádražka má totiž svůj vlastní zadní vchod, který vypadá sice trochu nenápadně, ale zato naprosto epochálně – zaparkované kolo a partička místních vágusů potvrzují, že nádražková kultura je univerzálně přenosná napříč celým světem. Restaurace nese název Swapnam, tedy sen. Snídám, tedy jsem.
Liptovský Mikuláš: hore zmar, dole slasť
Pokiaľ patríte medzi milovníkov a milovníčky ľahkého bizáru a razíte cestu na Liptov s vidinou návštevy Jánošikovej mučiarne, či vás zaujíma maliarska a grafická tvorba Kolomana Sokola, chcete sa nechať unášať oázou slobody v miestnom kultúrnom centre Diera do sveta, alebo ste sa vydali za prírodným bohatstvom Liptovskej Kotliny, obklopenej zo severu Západnými a z juhu Nízkymi Tatrami, ste tu správne. A ako inak sa sem dopraviť, než vlakom, že.
Autobusové nádraží Jihlava: zahrada hojnosti
Věčná škoda, že recenzujeme jen nádražky vlakové, řekla si KZ, když vstoupila do prostor jihlavského autobusového nádraží. Původně tu měla strávit hodinu a půl čekáním přestup, kterou hodlala prospat. Lapek Bufet jí ale spánku nedopřál.
Continue reading “Autobusové nádraží Jihlava: zahrada hojnosti”
Patna: Thug life level nádražka
„Ty roztrhané bankovky si schovej do Biháru, tam ti je vezmou,“ loučili se se mnou moji přátelé z Ásámu, než jsem v Guváhátí nastoupil do letadla do Patny. Hlavního města jednoho z absolutně nejchudších indických států, který je už tak moc v prdeli, že nikomu nezbývá nic jiného, než si z něj aspoň dělat neustále legraci.
Nágpur: Mýtus o věčném návratu
Když jsem se rozplýval nad tím, jaká je v Nágpuru skvělá nádražní ubytovna a že se sem musím určitě ještě vrátit, netušil jsem, jak rychlý spád události naberou. Do metropole Vidarbhy se totiž skutečně vracím, a to hned po deseti dnech. Mám tu na odpoledne domluvenou schůzku. Je však teprve jedenáct – a kde jinde si ukrátit čekání příjemněji než v nádražce?
Bruxelles Midi: arménsko-francouzská býčí pralinka
Před dlouhou a náročnou celodenní cestou domů jsme si chtěli trochu spočinout tak říkajíc po našem. Nádražku klasického českého typu jsme ale hledali v nádražní budově Brusel-jih marně. Budova uvnitř vypadá jak velké nákupní centrum s východem na povrch eskalátory pro cestující Eurostarem do Londýna, Thalysem do Paříže a TGV kdoví kam. Skoro jsme ztráceli naději, avšak po půl hodině bloumání křížem krážem jsme nakonec hospodu, které jsme se nestyděli říct nádražka, přeci jen našli, jen jsme museli vyjít z nákupáku/nádraží ven na světlo. Stojí přímo proti jednomu z vchodů.
Continue reading “Bruxelles Midi: arménsko-francouzská býčí pralinka”
Sévágrám: K čemu jsou nádraží na světě?
„Chtěl jsem vidět Himálaje a Bengálsko, ale nakonec jsem skončil u Gándhího,“ pravil kdysi Vinóba Bhávé. Aniž bych se chtěl s tímto velkým mužem srovnávat, dopadl jsem prakticky stejně. Kvůli všestranně mizerné komunikaci a organizaci jsem nejel ani do hor, ani do lesů, a nakonec vystoupil na nádraží v Sévágrámu.
Nágpur: Mechanická mandarinka
„Nágpur. Čím víc na jih, tím větší vedro. A tím větší kokoti,“ stojí v mých deníkových záznamech z listopadu 2008. Do hlavního města citrusů, hinduistického extremismu a dalitského buddhismu se vracím po devíti letech a jedenácti měsících.
Hue: Císařovy nové brýle
Od dob, kdy se tady ještě žvejkal croissant, neprošla železniční doprava ve Vietnamu na rozdíl od této země pražádnou revolucí – tedy pokud nepočítáme instalaci LCD obrazovek do vagonů třídy s měkkými sedadly, instalaci těchto měkkých sedadel a instalaci klimatizace (která je v celé jihovýchodní Asii všudypřítomná a nastavená na osvěžujících deset stupňů). A tak po jedné trati dojedete ze Saigonu do Hanoje Expresem sjednocení za krásných 30 hodin.
Ústí nad Labem západ: Hledání ztraceného času
Vyjet si na říjnový výlet na severočeskou Komáří Vížku by se mohlo zdát všední, navíc se na přímé trase vyskytuje pramálo nádražek (všechna čest výjimce Bohušovic nad Ohří ctící duch okolních fabrik). Přesto se maloměsto Krupka, v kterém leží lanovka na onen vrch, rozhodlo vzdorovat. Vzdor vypadal tak, že lanovka byla toho dne zavřená; nanopivovar, muzeum, hrad i hospoda také. Soukromá akce s DJ Milanem na hradě, jinde uzavřená společnost, o kus dál technické důvody. Nebylo souzeno. Spoj do Ústí naštěstí fungoval a má paměť také. Díky tomu jsem hned věděl, že bude záhodno vystoupit o zastávku dříve, na nádraží Ústí nad Labem západ, kde se nachází jediná zdejší nádražka hodná přívlastku první kategorie (tedy v objektu nádraží).
Continue reading “Ústí nad Labem západ: Hledání ztraceného času”