Nausea naučila Dalibora housti
Chemnitzské pamětihodnosti, část 1.
„Prosím Vás, jak se nejrychleji dostanu na nádraží?“ „Na nádraží? To musíte…počkejte…tudy vlevo a podél kolejí, dokud nenarazíte na most, abyste ty koleje mohla přejít.“ „A neměl by tu někde být podchod?“ „No…vlastně ano…ale nechoďtě tam… Víte, oni mu místní říkají…“ Paní, které jsem se zeptala na cestu, se ke mně spiklenecky nakloní a zašeptá: „…Bacillenröhre! A neříkají mu tak pro nic za nic!“
Dead Western bude mít koncert 18. května na Sedmičce. Dead Western je člověk, tedy možná… Každopádně vypadá jako muž a než začne zpívat, vypadá dokonce jako vcelku normální chlápek s kytarou, písničkář, kterých se pohybuje po alternativních scénách přemnoho. Pak ovšem začne zpívat a vám nezbude než hledat dolní čelist někde na podlaze.
“Tyvole, za tenhle podnik se stydí i Pardubáci,” varoval mě Haimi před cestou do Pardubic. “To bude stomach core.” Nebyl. Pardubická nádražka je totiž zrušená. Takže co teď?
Tohle je téma, u kterého jdou všechny žerty stranou. Mnozí z Vás to už viděli, mnozí možná jako já nechtěli věřit vlastním očím. Braník má novou etiketu. Už je to sice nějaký čas, co došlo k této proměně, ale já jsem se s tím doteď nesrovnala. Proto píši tuto pateticky laděnou sukovici na branického brand-manažera (jo, i Braník ho má).
Věřte nebo ne, nádraží v České Lípě nemá na peróně ani jednu lavičku. Úplně tomu rozumím. Ve zdejší nádražce je místa k sezení dost. Podnik je to veliký a prosvětlený, přesto však docela útulný – ať už díky kamnům, či reprodukcím stoletých fotek železničních i turistických pamětihodností na stěnách.
Co se týče Sedláčků, na ty je KZ expertka na slovo vzatá. Obzvláště pak, jsou-li to inženýři. Aby ještě lépe porozuměla fenoménu Ing. Sedláčků, vypravila se KZ na festival FSV UK Pavlač, kde probíhala talk show Pavla Pláteníka s jedním Sedláčkem (Tomášem) a jedním Čermákem (Milošem).
I když se to nezdá, budapešťské Východní nádraží neboli Keleti pu skrývá ve svých útrobách nejen podniky formátu Bakter Büfé. V krásné historické budově se nachází i Baross Étterem, který by člověk neváhal označit za místní Fantovu kavárnu. Co však máte dělat, když váš mezistátní expres Avala nabral po cestě z Bělehradu dvouhodinovou sekeru?
Kanální ulice (Kanalstrasse) se nachází v Chemnitzu, bývalém Karl-Marx Stadtu. Leží půl hodiny chůze od hlavy Karla Marxe a je dlouhá asi tak čtyřista kroků. Vyznačuje se zejména vysokým počtem vybydlených domů a občas v ní lze zahlédnout malá, blíže neurčená (pro mou krátkozrakost) zvířatka nápadně hlodavcovitého tvaru. Většina lidí v Chemnitzu neví, kde Kanalstrasse leží. Ale například kolega radiolog to ví. Když zjistil, že tam bydlím, zvedl obočí a bezelstně se otázal: „A tam jsou i nějaké domy, ve kterých se bydlet dá?“