„This city no rules!“ huláká na nás mladý motorkář, když křižujeme Aurangábád ve třech lidech a dvou krosnách na jednom skútru. A má pravdu. Než jsme se dostali do místní nádražky, pochopili jsme, že tohle město na severu Maháráštry funguje snad ještě jinak než celý zbytek Indie.
Dádar: Cvičení pro diabetiky
„Tady jako fakt visí lidi z vagónu ven?“ děsí se Vítek, když poprvé spatří plně vytíženou bombajskou železniční síť. „Neboj, to jsou jenom příměstské vlaky, to je jako jet u nás pár zastávek přeplněným metrem,“ zasvěcuje NP do indické drážní kultury vyjukaného novice. Netrvá to ostatně dlouho a na našem nástupišti zastavuje souprava zcela vylidněná. Naše radost z místa k sezení ovšem netrvá dlouho: na příměstských tratích v Bombaji se prohánějí nejen vagóny vyhrazené pro ženy, ale rovnou celé dámské vlaky.
Wrócław Glówny: Goraco polecam?
Vřele doporučuji. Tak zní v překladu název „nádražky“, kde jsem strávil v kdysi české Vratislavi půlhodinku při čekání na pociąg. Ale abych vysvětlil ten otazník v názvu, musíme se vrátit v čase ještě o něco zpátky.
Lvov: Halucinace z podvýživy
„Tady to vypadá, jako kdyby se na Vinohradech kdysi stalo něco fakt ošklivého,“ zněla jedna z prvních reakcí po našem příjezdu do Lvova. Jako kdybyste důvěrně známé realitě nastavili trochu pokřivené zrcadlo a pak zmateně mžourali, kde že jste se to vlastně ocitli. Město, které je tak trochu v Polsku i na Ukrajině, trochu na východě i západě, trochu v rozkladu a trochu v rozkvětu. A nic není tak, jak by mělo být, což se často projeví při objednávkách z pestrých menü místních vývařoven.
Vágusí rok 2016, část 2.: Bude ještě hůř?
Jaký byl právě končící rok s pořadovým číslem 2016? Co v něm bylo nejzajímavější, nejbizarnější a co nejvíc na hovno? A kam směřuje vezdejší svět v roce 2017? Uplynulý rok hodnotí naši kolegové, známí, přátelé a příbuzní.
Continue reading “Vágusí rok 2016, část 2.: Bude ještě hůř?”
Vágusí rok 2016, část 1.: Dobře už bylo?
Jaký byl právě končící rok s pořadovým číslem 2016? Co v něm bylo nejzajímavější, nejbizarnější a co nejvíc na hovno? A kam směřuje vezdejší svět v roce 2017? Uplynulý rok hodnotí naši kolegové, známí, přátelé a příbuzní.
Rambukkana: Flákni mu tou židlí o hřbet!
Nebýt nedalekých sloních útulků, byla by Rambukkana jen další šrílanskou vsí, kterou bez většího zájmu projedete na cestě vlakem z Colomba do Kandy. Jenže protože si kousek odsud za na místní poměry nehorázné prachy hrají mahútové s hákem v ruce na ochránce chobotnatců, vystupuje na zdejším útulném nádraží značné množství cestujících. A o ty je potřeba se postarat.
Bratislava hlavná stanica: Poklidná šotoušská svatyně
Bratislavská nádražka klenoucí se nad uspěchanou nádražní halou vám okamžitě dá pocítit, že jste se ocitli na správném místě. Ve štítu se skví logo s westernovým nápisem a speciality šéfkuchaře jsou vyvedené v Comic Sans hned vedle výhružného nápisu, který zapovídá konzumaci donesených nápojů a potravin.
Continue reading “Bratislava hlavná stanica: Poklidná šotoušská svatyně”
Margecany: Přátelé z ořechové hospody
Výjimečně vím přesně, kdy k mé návštěvě Margecan došlo. Bylo to 17. září 2016. Vím to ale jen díky e-jízdence, kterou jsem vylovil ve virtuální propasti mého mailu. Informace je to nicméně spíše nedůležitá, podstatné je, že má osamělá, byť spanilá pouť do Košic mě zavedla i do vesnice Margecany.
Sbohem a páreček
Tušili jsme, že se to stane. Dokonce jsme si mysleli, že k tomu dojde už dávno. Oprávněně jsme se obávali, že milovníků nevzhledných, špinavých míst (která ale v sobě mají něco, co tolika objektivně hezčím, kvalitnějším a přívětivějším místům chybí, totiž svébytný genius loci) není dost na to, aby mohla přežít až do roku 2016. Vzdorovala dlouho. Ale nakonec i ona prohrála. Ano, Bubenečská nádražka ukončila provoz.