replica rolex watches tudor replica

Posts

Posted on

Kulometem na velkou trefu

aneb Fotografie jako sázka

Nikdy jsem nesázel, hazardní hry nehrál a nevyplnil ani jediný tiket Sportky. Na dostizích v Chuchli jsem v životě nebyl. Ba ani proherní automaty nebyly s to mě zaujmout. Kritický realismus, který je mi vlastní a jenž bývá mylně pokládán za pesimismus, mi většinou nedovoloval vytvářet si jakékoli naděje ohledně čehokoli. Bez naděje prý nejde žít. To je velice rozšířený omyl. Bez naděje žít lze, není to vysloveně příjemné, avšak je to rozumné. Je totiž mnohem výhodnější žádnou naději nemít, než se posléze vyrovnávat s frustrací z jejího nesplnění. Sázet ovšem bez naděje a jisté míry optimismu vskutku nelze.

Continue reading “Kulometem na velkou trefu”

Posted on

Vítězové bez výhry

Přišlo vám někdy nespravedlivé, že koně, kteří se na dostizích nejvíc nadřou, dostávají jen směšné odměny? Zdaleka v tom nejsou sami. Startovní čísla, katalogy, společenský oděv, nervozita, poslední přípravy a soustředění závodníků… tedy soutěžících. I když je atmosféra podobná, nenechte se zmást. Vágus zamířil na klavírní soutěž.

Continue reading “Vítězové bez výhry”

Posted on

Kdyby koně měli ruce…

Na přelomu 19. a 20. století šílí celé Německo po koni jménem Chytrý Hans. Arabský hřebec dovezený z Ruska dokáže za kus mrkve vypočítat jakýkoli matematický příklad. Lidé jsou nadšení: Tak přece! Ti krásní a ušlechtilí tvorové jsou nadáni i rozumem! Není ostatně divu. Je to teprve pár let, co Charles Darwin definitivně prokázal, že člověk povstal z opice, a tak je teď v módě hledat u každého zvířete náznak lidské inteligence. A Chytrý Hans poklepáváním kopýtek nejen hravě sčítá a odečítá, ale na rozdíl od většiny diváků i umocňuje a odmocňuje. Geniálního koně postupně zkoumá třináct vědců a všichni odcházejí se stejným šokujícím výsledkem: Hansův majitel, Wilhelm Von Osten, skutečně naučil svého koně počítat.

Continue reading “Kdyby koně měli ruce…”

Posted on

Dádar: Cvičení pro diabetiky

„Tady jako fakt visí lidi z vagónu ven?“ děsí se Vítek, když poprvé spatří plně vytíženou bombajskou železniční síť. „Neboj, to jsou jenom příměstské vlaky, to je jako jet u nás pár zastávek přeplněným metrem,“ zasvěcuje NP do indické drážní kultury vyjukaného novice. Netrvá to ostatně dlouho a na našem nástupišti zastavuje souprava zcela vylidněná. Naše radost z místa k sezení ovšem netrvá dlouho: na příměstských tratích v Bombaji se prohánějí nejen vagóny vyhrazené pro ženy, ale rovnou celé dámské vlaky.

Continue reading “Dádar: Cvičení pro diabetiky”

Posted on

Lvov: Halucinace z podvýživy

„Tady to vypadá, jako kdyby se na Vinohradech kdysi stalo něco fakt ošklivého,“ zněla jedna z prvních reakcí po našem příjezdu do Lvova. Jako kdybyste důvěrně známé realitě nastavili trochu pokřivené zrcadlo a pak zmateně mžourali, kde že jste se to vlastně ocitli. Město, které je tak trochu v Polsku i na Ukrajině, trochu na východě i západě, trochu v rozkladu a trochu v rozkvětu. A nic není tak, jak by mělo být, což se často projeví při objednávkách z pestrých menü místních vývařoven.

Continue reading “Lvov: Halucinace z podvýživy”