Nebýt nedalekých sloních útulků, byla by Rambukkana jen další šrílanskou vsí, kterou bez většího zájmu projedete na cestě vlakem z Colomba do Kandy. Jenže protože si kousek odsud za na místní poměry nehorázné prachy hrají mahútové s hákem v ruce na ochránce chobotnatců, vystupuje na zdejším útulném nádraží značné množství cestujících. A o ty je potřeba se postarat.
Bratislava hlavná stanica: Poklidná šotoušská svatyně
Bratislavská nádražka klenoucí se nad uspěchanou nádražní halou vám okamžitě dá pocítit, že jste se ocitli na správném místě. Ve štítu se skví logo s westernovým nápisem a speciality šéfkuchaře jsou vyvedené v Comic Sans hned vedle výhružného nápisu, který zapovídá konzumaci donesených nápojů a potravin.
Continue reading “Bratislava hlavná stanica: Poklidná šotoušská svatyně”
Margecany: Přátelé z ořechové hospody
Výjimečně vím přesně, kdy k mé návštěvě Margecan došlo. Bylo to 17. září 2016. Vím to ale jen díky e-jízdence, kterou jsem vylovil ve virtuální propasti mého mailu. Informace je to nicméně spíše nedůležitá, podstatné je, že má osamělá, byť spanilá pouť do Košic mě zavedla i do vesnice Margecany.
Sbohem a páreček
Tušili jsme, že se to stane. Dokonce jsme si mysleli, že k tomu dojde už dávno. Oprávněně jsme se obávali, že milovníků nevzhledných, špinavých míst (která ale v sobě mají něco, co tolika objektivně hezčím, kvalitnějším a přívětivějším místům chybí, totiž svébytný genius loci) není dost na to, aby mohla přežít až do roku 2016. Vzdorovala dlouho. Ale nakonec i ona prohrála. Ano, Bubenečská nádražka ukončila provoz.
Haridvár: A la carte
„Welcome Back!“ lákají zářivé čtyřbarevné nápisy na konci prvního nástupiště nádraží v Šivově městě. Uvítání je to příznačné: nádražní osvěžovna v Haridváru je po třech letech znovu v provozu.
V zajetí štěstěny
Když jsme nedávno zveřejnili zamyšlení o takzvaných manažerech štěstí, tušili jsme, že vyvolá bohaté ohlasy. A skutečně! Například: „To je článek vytaženej z prdele, totálně nepodloženej jakoukoli znalostí, demagogickej a i zoufale nevtipnej.“ A protože našim milým čtenářům nasloucháme, oslovili jsme ty, kteří mají s happiness lidičkami bohaté osobní zkušenosti. A hned první reakce předčila naše očekávání…
Sofie: Medžugorje mezi nádražkami
„Příroda si ho vzala!“ – tak hřmí Gruzínec nad hrobem toho, kdo pod vlivem alkoholu skončil i se svou Ladou ve škarpě pod Velkým Kavkazem. Nádražkový duch v Sofii je stejně mocný jako gruzínská příroda, i když jsme v Bulharsku. Fungl novou budovu, jejíž rekonstrukce skončila v roce 2016, si tamní nádražky prostě vzaly.
Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš…
Kapitalismus je speciální druh svinstva. Když vám někdo dá v hospodě přes držku, víte, na čem jste. Když vás u toho ale přesvědčí, že si za to tak trochu můžete sami, a navíc vám pak dá lízátko a nové ponožky, nevíte, čí jste. Když na tyhle věci přijde řeč, většina lidí si představí zpocené hutníky, které odírá z kůže zlý magnát někde v Americe 30. let. Pak se zvednou, naklušou do práce ve svých startupech a luxusních kanclech s fairtrade kávou zdarma, a nechápou, že se nenápadně stávají obětí stejného triku.
Continue reading “Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš…”
Slovenské Nové Mesto: Devadesátky pokračujou
„Zobudil som sa celý od Nutely!“ Tuhle magickou větu jsem zaslechl krátce po příchodu na zahrádku nádražní restaurace ve Slovenském Novém Mestě. Od jiného stolku ovšem vzápětí následovala další a neméně pozoruhodná sentence: „Já mam napísaný papier na psychiatriu, zajtra nastupujem. O desiatej.“
Continue reading “Slovenské Nové Mesto: Devadesátky pokračujou”
Do nebeskýho Lokobáru, já sucho v krku mám…
Mýty opředený Lokobar, jedna z nejlepších nádražek ve středních Čechách, bude ve čtvrtek 27. 10. 2016 (tj. den před státním svátkem), hostit kapelu Hollywoodfun Downstairs z Nového Zélandu. Nikdo o nich nic neví, dokonce ani organizátoři. Ale jejich videa na youtube mluví za vše: bude to nářez.
Continue reading “Do nebeskýho Lokobáru, já sucho v krku mám…”