replica rolex watches tudor replica

Faizábád, díl první: Láska na první pohled

Jak již řečeno, Ajódhja je zapadlé a napůl rozpadlé město v Avadhu, o kterém by snad nikdo pořádně nevěděl, kdyby v něm hinduističtí radikálové v roce 1992 nebyli zbourali Báburovu mešitu. Protože místo slibovaného Rámova chrámu na místě zatím postavili jen kilometry a kilometry policejních zátarasů, není toho tady až tolik k vidění. A pokud byste se sem přece jen vypravili, je velice pravděpodobné, že z vlaku budete vystupovat v sousedním Faizábádu, což je ještě větší díra.

Continue reading “Faizábád, díl první: Láska na první pohled”

Fantóm kulturní

Kam, co, kde, kdo, jak, co, proč, kde?!

Akce týdne
ANARCHISTICKÝ FESTIVAL KNIHY
19. –20. 4., Café V lese/Pilot
Velmi zajímavá akce věnující se knihám a lidem, kteří nemají rádi systém! Budete mít možnost nejen si nakoupit (vyměnit) mnoho zajímavých publikací, ale i poslechnout pěknou řádku přednášek s aktuální tematikou (Ukrajina, Bosna, současné sociální boje, problematika rozvoje měst…). Pozornost upřete i na doprovodný program, tedy třeba na koncerty či „vlastivědné procházky“. Ale čeká vás toho mnhem víc! Kdo zůstává na Velikonoce v Praze, neměl by Krymskou rozhodně minout.

Continue reading “Fantóm kulturní”

Zbraň hromadného ničení

Ajódhja je menší město na severu Indie, které vešlo do dějin zejména tím, že tady v roce 1992 dav hinduistických fanatiků zboural mešitu z 16. století. Od té doby je Ajódhja plná policajtů, kteří vás budou neustále lustrovat a šacovat, abyste třeba nespáchali nějaký atentát. V tom případě ale vůbec nechápu, proč tady povolují prodávat tohle.

Continue reading “Zbraň hromadného ničení”

Z maloměsta do Polska a zpět

Co nového v pakulturních luzích a hájích…

Akce týdne
BARDZO FAJNÝ VEČER #2 – POLSKÝ HIP HOP
3. dubna, Bio Oko, 20:30
Za našich mladých let bylo na maloměstě nutné zařadit se do nějaké skupiny, dnes by se možná řeklo subkultury. Základní možnosti byli tři – buď jste jezdili na diskotéky, nebo jste navštěvovali místní rockové, bigbítové a metalové koncerty (což v létě vyvrcholilo odjezdem na nějaký hipísácký fesťák, ideálně Trutnov), anebo jste byli hopeři. Prostupnost mězi těmito skupinami takřka neexistovala, nutné bylo naopak se co nejvíce vymezit – třeba výběrem správné občerstvovny – ba se k členům druhých skupin chovat co nejopovržlivěji jako k jedincům beze špetky vkusu. Já a moji kamarádi, jako příslušníci typu č. 2, jsme diskofily ignorovali a hopeři nám přišli jako totálně směšný a trapný. Na fakt, že brácha mojí nejlepší kamarádky poslouchal polskej hip hop, jsme reagovali zhruba stylem: „Cooooo? Ty vole jako fakt?!“
Pak jsme se někteří rozutekli do světa, kde nás dostihla postmoderna a najednou jsme začali poslouchat tak nějak všechno a dnes vzýváme bohy na alternativních hip hopových koncertech a na zábavu s Divokym Billem bychom nešli, ani kdyby nás platili.

Continue reading “Z maloměsta do Polska a zpět”

Mnohé díky neznámým vágusům (s připojenou sukovicí pro řidiče)

Nestává se mi úplně často, že bych přišla domů a mohla říct: „Dva vágusové mi právě zachránili život.“ Teda, ono to bylo asi trochu přehnané i tentokrát, ale nebýt jich, minimálně bych si hodně nabila držku a nejspíše putovala za svými oblíbenými doktory (ortopedy) na některé z traumatologických center v Praze. Měla jsem kliku a zrovna tenhle pán s paní, velice milí vágusové, nastoupili o vteřinu dřív do stejných dveří jinak prázdného autobusu jako já.

Continue reading “Mnohé díky neznámým vágusům (s připojenou sukovicí pro řidiče)”

Praha Vysočany: Nádherná, nádherná, nádhernáááaaááá!

Přes Vysočany moc nejezdím. Vlastně skoro vůbec. Asi proto se mi taky mohlo stát, že jsem místo rychlíku do Hradce nastoupil do důvěrně známého Šohaje. Namísto hodinové inspekce proslulé nádražky v Chlumci jsem tedy musel přejíždět z Libně do Vysočan. Oněch 40 minut, které mi bylo strávit v místní nádražce s předvídatelným názvem Lokálka, však nebyl promarněný čas.

Continue reading “Praha Vysočany: Nádherná, nádherná, nádhernáááaaááá!”