Nausea naučila Dalibora housti
Ano, minulé cizí město bylo skutečně Znojmo. Díky Mototechně ho poznal Žabák a získal tak flašku okurek. Nové město na hádání nám však poslal čtenář msh. Opět se bude každý den objevovat jedna nová fotka, přičemž obtížnost se bude postupně snižovat.
Continue reading “Poznej cizí město 3: Decentní cult following”
Přichází festival Otrlého diváka a těšíme se jako nikdy. Bude to totiž jubilejní desátý ročník a i my se už pár let nadšeně mačkáme s úchyly, hipstery a salonními intoši na dvoře Aera a bojujeme o lístky na ty největší bizáry. Upřímně – nový Lars von Trier je možná fajn, ale dvakrát denně pět dní za sebou byste na jeho fláky nešli. Ovšem na filmy jako Úžasný život Sačiko Hanai nebo Plán 9 z vnějšího vesmíru se dá chodit pořád (a kdo říká že ne, ten potají brečí u Pošty pro tebe a čte si špatný blogy).
První březnový týden sice jednoznačně patří Otrlému divákovi, ale nejen pokleslostí živ je člověk. Máme tu pro vás i pár tipů z jiných uměleckých odvětví. Našemu oblíbenému festivalu ovšem věnujeme speciální pozvánku, takže zůstaňte s námi!
Když jsme dávali dohromady naši knihu o nádražkách, měli jsme od začátku jasno, že předmluva musí být o tom, jak to v takové nádražní hospodě chodí. A že nám ji musí napsat Erich: majitel a výčepní nádražky v Bubenči, jinak též řezník, vzpěrač a toreador v jedné osobě. Nakonec jsme se rozhodli, že mu ušetříme práci a všechna moudra z něj vytáhneme v rozhovoru, který vám teď přinášíme celý. Pohodlně se tedy usaďte pod samovar k půllitru Podkováně a nalaďte se na atmosféru Erichovy hospůdky. Je brzy po otevíračce, takže s námi ještě nesedí Ota – nejvěrnější štamgast a poslední bubenečský bard.
S Lexou z Jako doma jsme vedly rozhovor na Jiřáku u stánku Kuchařek bez domova, asi nejviditelnější aktivitou tohoto sdružení. Povídaly jsme si o tom, jak vlastně žijí ženy bez domova, o paternalismu v českých sociálních službách, které často zapomínají naslouchat těm, kterým by měly pomáhat, i o nevyužitých prázdných domech. Ve světle událostí, kdy byl nedávno vyklizen squat určený k bydlení a uděleny absurdní tresty za jeho „obranu“, jde o čtení více než aktuální.
Trochu jsem dopředu tušil, že s nádražními restauračními zařízeními v Belgii to nebude podobná lahoda, na jakou jsem zvyklý z domovské železnice. Taky že správně – co jsem zatím spatřil a navštívil, mě příliš nezaujalo. Ani čekárny nenabídnou toho osobitého genia loci, který člověka přepadne v tuzemsku. Zářnou výjimku se mi ovšem poštěstilo navštívit v letitém městě Leuven (česky též Lovaň), kousek od Bruselu.
Křížení Moravské a Šumavské ulice na Vinohradech jste v minulém díle poznali čtyři. Nejrychlejší bylo jako obvykle Veličenstvo, které nám naštěstí poslalo celou sérii fotek, takže šanci na vítězství dostanete občas i vy ostatní. Tahle však není jeho.
Continue reading “Poznej svoje město 38: Cibule či ledvina?”
Na rozmachu sociálních sítí mě nejvíc baví to, že si můžu každou nádražku ještě před výletem trochu proklepnout. „Pivo hrozný, jídlo hrozný, zadní sál snad nemá žádné větrání, záchody hrozné,“ stálo v hodnocení hostivické restaurace U Kaštanu. A vidíte, přesto se mi zalíbila natolik, že v ní uspořádáme vágus fest.
Continue reading “U Kaštanu, Hostivice: Lagé rahó, Munná Bháí!”
Na sobě křivák, v srdci nenávist a směle můžeme vykročit do dalšího (kulturního) týdne…
Akce týdne
KŘEST KŘIVÁKA A ŠPINAVÉ HRY
12. 2., Café V lese, 19:00, 100,- a více
Nezávislý časáky máme rádi. Kazety máme taky rádi. A na týhle akci se křtí oboje, konkrétně novej skejtovej zin Křivák a nová nahrávka pražskýho dua Tomáš Palucha Špinavá hra (dvě kytary, drone, americana). Křivák spojuje punkovou (co se přístupu týče) muziku se skejtovou subkulturu, respektive udržuje to, co odjakživa patří k sobě. Večer dále zpestří Dirty Fences (rock’n’roll, punk, garáž), Catholic Guilt (osmdesátky, punk, hardcore) a Peleton (devadesátky, indie rock, dischord). Ne Akce, ale Party týdne.
„Obecně platí, že člověk si nejlépe umí pomoci sám. V dnešní době, když si chcete vydělat třeba příležitostně, nebo získat od někoho nějakou podporu, je s tím strašné množství trápení. Ve chvíli, kdy bude nezaměstnaný soused a bude potřebovat práci, nedělá mi problém dát mu pár stovek za to, že mi poseká zahradu a oba budeme spokojeni. Dnes se ale toto nestane, protože administrativa nás od toho odradí. Uvolněme si ruce a nechme lidi, ať si pomůžou sami a sobě navzájem…..Ti, co chtějí pracovat a pracují, se budou mít dobře. Pak mohou mít více dětí, protože budou vědět, že se o ně dokáží dobře postarat… Najmout a propustit musí být snadné. Extrémně snadné…“