Do Džabalpuru, nepříliš známého a nepříliš významného města zhruba uprostřed Indie, jsem se dostal po lehce dobrodružné ose. Ve vlaku z Banárasu na mě nezbylo místo na pryčně, a tak jsem se zachumlal do deky a projel celou noc načerno na podlaze. Průvodčí si mě nevšiml, zato mě v pět ráno vzbudila babice, že je ve vedlejším kupé volné lehátko – takže to vlastně nakonec byla docela příjemná cesta.
Faizábád, díl druhý: Válka nervů, válka nerdů
V minulém díle jste viděli: Po konzumaci večeře nevalné chuti a úprku před hladovou opicí a zuřivými komáry se uřícený NP ukrývá na faizábádském nádraží. Ještě než mu stihne klesnout tepovka, je vystaven další šokující situaci – navzdory původním předpokladům se ve staniční budově ukrývá i nádražní restaurace. A on se zrovna najedl! Jeho zděšení však trvá jen do chvíle, než si v hlavě spočítá, že je teprve osm večer a vlak do Banárasu jede až ve tři čtvrtě na dvě ráno. Hlad tedy ještě určitě přijde…
Continue reading “Faizábád, díl druhý: Válka nervů, válka nerdů”
Jiný svět je možný
Pár tipů na první májový týden. Líbání pod třešní povoleno, ale musí být politicky uvědomělé!
Akce týdne
ÚSTÍ VOLÁ SOS!
1. května, Ústí nad Labem
Není žádnou novinkou, že neonacisté a fašisté zneužívají k propagaci svých „myšlenek“ již tradičně i první májový den. Letos se rozhodli uspořádat největší akci v Ústí nad Labem – tedy jistě ne náhodou ve městě s početnou romskou menšinou. Ve městě se chystá několik protiakcí, můžete si vybrat, jestli vaší nátuře více odpovídá shromáždění Strany zelených nebo sdružení Konexe, nebo se radši pokusíte celý náckovský pochod zablokovat.
Poznej svoje město 40: Alpa, pivo, rum
Kapli na konci petřínské křížové cesty jste v minulém kole poznali dva, z toho opět jedno Veličenstvo. Proto jsme si tentokrát připravili něco těžšího. I když pro Jeho královský majestát to asi opět bude hračka.
Zlatokopy nechceme!
Žijete ve městě? Zajímá vás, co se kolem vás děje? Chcete, aby města patřila jejich obyvatelům a ne komerčním subjektům? Nemáte rádi developerské zlatokopy? Inu, pak přijďte v sobotu 26. na benefit na podporu Buďánek!
Poznej svoje město 39: Vstalť této chvíle!
Na Hromnice – sukovice. Trvalo to dva měsíce, než jsme se dokopali k dalšímu kolu naší poznávací soutěže. Ale zato tu máme velikonoční speciál. Kdo správně odpoví do pondělka, vyhrává nejen právo výkopu v příštím kole, ale i láskyplný šleh pomlázkou/tatarem/karabáčem/žílou (dosaďte dle svých regionálních preferencí).
Continue reading “Poznej svoje město 39: Vstalť této chvíle!”
Faizábád, díl první: Láska na první pohled
Jak již řečeno, Ajódhja je zapadlé a napůl rozpadlé město v Avadhu, o kterém by snad nikdo pořádně nevěděl, kdyby v něm hinduističtí radikálové v roce 1992 nebyli zbourali Báburovu mešitu. Protože místo slibovaného Rámova chrámu na místě zatím postavili jen kilometry a kilometry policejních zátarasů, není toho tady až tolik k vidění. A pokud byste se sem přece jen vypravili, je velice pravděpodobné, že z vlaku budete vystupovat v sousedním Faizábádu, což je ještě větší díra.
Continue reading “Faizábád, díl první: Láska na první pohled”
Fantóm kulturní
Kam, co, kde, kdo, jak, co, proč, kde?!
Akce týdne
ANARCHISTICKÝ FESTIVAL KNIHY
19. –20. 4., Café V lese/Pilot
Velmi zajímavá akce věnující se knihám a lidem, kteří nemají rádi systém! Budete mít možnost nejen si nakoupit (vyměnit) mnoho zajímavých publikací, ale i poslechnout pěknou řádku přednášek s aktuální tematikou (Ukrajina, Bosna, současné sociální boje, problematika rozvoje měst…). Pozornost upřete i na doprovodný program, tedy třeba na koncerty či „vlastivědné procházky“. Ale čeká vás toho mnhem víc! Kdo zůstává na Velikonoce v Praze, neměl by Krymskou rozhodně minout.
Zbraň hromadného ničení
Ajódhja je menší město na severu Indie, které vešlo do dějin zejména tím, že tady v roce 1992 dav hinduistických fanatiků zboural mešitu z 16. století. Od té doby je Ajódhja plná policajtů, kteří vás budou neustále lustrovat a šacovat, abyste třeba nespáchali nějaký atentát. V tom případě ale vůbec nechápu, proč tady povolují prodávat tohle.
Dillí, část 1: Mladí ležáci, staří žebráci a nervy mezi kolejema
Moji indičtí přátelé o mně občas prohlašují, že jsem vlastně větší Ind než oni. A asi mají pravdu. Po zážitku z nádraží ve starém Dillí mi nezbývá než to přiznat. A to jsem vlastně jenom šel na vlak…
Continue reading “Dillí, část 1: Mladí ležáci, staří žebráci a nervy mezi kolejema”