Nausea naučila Dalibora housti
„A víte co? Já si to nechám ujet,“ láme se má cestovní morálka nad půllitrem točeného pšeničného Primátora. „Když mě pustíte k zásuvce a dáte mi heslo na WiFi, tak ani nemám kam spěchat,“ snažím se skrýt nastupující alkoholismus za pracovní povinnosti. Ale pan výčepní ví. „No to je správný přístup! Do Prahy to stejně jezdí co půl hodiny,“ kvituje mé rozhodnutí a div si nemne ruce jako sedlák Krkovička. „Takže si dáte ještě jedno?“
Continue reading “U Welzla, Zábřeh na Moravě: Radost přerušit”
Brandejsův obchodní dům na rohu Provaznické a Havířské jste v minulém kole poznali tři. Nejrychleji Karel, takže sádrový Jánošík už visí v redakci A2. Náš obvyklý výherce, tedy Veličenstvo, se tentokráte umístil až na místě třetím. A možná právě proto nám v tomto kole posílá svou pomstu.
„Jak dlouho byla tahle hospoda zavřená?“ ptám se vedoucí nové nádražky v Jablonném, kam jsem, stejně jako před pěti lety, přijel na kole. „Asi tři roky. Před měsícem jsme otvírali. Ale ještě je tady hodně práce,“ odpovídá unaveným hlasem. Příběhu s otevřeným koncem nasvědčuje i provozní doba vyvedená barvou na prosklených dveřích: 10:00 – ?
Náš hejt začal klíčit už před dávnými lety, kdy jsme s Betlou poprvé vkročili do pražského HUBu, nic zlého netušíce. Na pódiu nějaký nerd vykřikoval své vize o robotických vychovatelkách pro děti a znudění freelanceři se zatím cpali organickými jednohubkami, bylo to k popukání. Nejlepším bodem programu se pro nás ale stala nástěnka u vchodu. Ve vkusně vybledlých odstínech na ní byli vyvedeni štamgasti tohohle trendovního kanclu spolu s mystickými popisy jejich džobů.
Nádražky se obvykle snažím objevovat tzv. za pochodu a soudím, že je to mimo jiné nejpoctivější metodika. Okolnosti dané pobytem v Belgii mě ovšem nutí zkoušet i jiné cesty. Jinak bych zřejmě neměl o čem psát, neboť reálné průzkumnictví v terénu se příliš neosvědčilo. Čarovné formule „buffet de la gare“ či „stationscafé“ v kombinaci s gůglem ovšem fungují až překvapivě dobře, a tak můžeme přítomnost nádražek sledovat též na internetu. Jen díky tomu jsem nyní objevil řadu lokalit, které by měly oplývat luxusem nádražní restaurace.
Cesty po belgickém království mě naučily, že bych svá očekávání týkající se nádražek měl držet při zemi. Na to, že je tu železniční síť hustě prorostlá jak dobrá slanina, tak jsem na drážní stravovací zařízení narážel jen pomálu. Nepočítám tedy pochopitelně standardizované jednotky bufetů a fastfoodů – to by nebylo fér.
Ne, zatím jsme pro vás nenatočili televizní ságu o těžkém životě prodávajících v časech kapitalismu. Ale jednomu zvláštnímu druhu prodeje se v dnešním kulturním servisu věnovat budeme, a to prodeji podpultovému. A to ne jen tak někde – zveme vás totiž na nejlepší knižní jarmark, na letní KNIHEX!
Jedním z důvodů, proč ve volném čase a zdarma (není to náhodou ta prekarizovaná práce???) píšeme tenhle blog, je, že tak máme možnost aspoň trochu podpořit akce, které považujeme za důležité a jež jsou nám blízké. Třeba jako tyto, které se konají v nejbližších dnech.
V minulém kole jste hádali plastiku z tlakových lahví u hasičské stanice na Heyrovského náměstí na Petřinách, uhodli jste celkem čtyři. A protože dost bylo Prahy 6, posuneme se tentokrát opět do centra a dokonce si zasoutěžíme o cenu.
Continue reading “Poznej svoje město 42: Ako skáče Jánošík?”
Jo, po delší době jsme se rozhodli vás znovu oblažit naším vybraným kulturním vkusem. Doufám, že to oceníte, nevděčná holoto! #spílaníčtenářstvu