Cesty po belgickém království mě naučily, že bych svá očekávání týkající se nádražek měl držet při zemi. Na to, že je tu železniční síť hustě prorostlá jak dobrá slanina, tak jsem na drážní stravovací zařízení narážel jen pomálu. Nepočítám tedy pochopitelně standardizované jednotky bufetů a fastfoodů – to by nebylo fér.
Vágus pod pultem
Ne, zatím jsme pro vás nenatočili televizní ságu o těžkém životě prodávajících v časech kapitalismu. Ale jednomu zvláštnímu druhu prodeje se v dnešním kulturním servisu věnovat budeme, a to prodeji podpultovému. A to ne jen tak někde – zveme vás totiž na nejlepší knižní jarmark, na letní KNIHEX!
Sportem, hudbou i vzděláním ku zdraví!
Jedním z důvodů, proč ve volném čase a zdarma (není to náhodou ta prekarizovaná práce???) píšeme tenhle blog, je, že tak máme možnost aspoň trochu podpořit akce, které považujeme za důležité a jež jsou nám blízké. Třeba jako tyto, které se konají v nejbližších dnech.
Poznej svoje město 42: Ako skáče Jánošík?
V minulém kole jste hádali plastiku z tlakových lahví u hasičské stanice na Heyrovského náměstí na Petřinách, uhodli jste celkem čtyři. A protože dost bylo Prahy 6, posuneme se tentokrát opět do centra a dokonce si zasoutěžíme o cenu.
Continue reading “Poznej svoje město 42: Ako skáče Jánošík?”
Nasdílej si socialistickou zombie!
Jo, po delší době jsme se rozhodli vás znovu oblažit naším vybraným kulturním vkusem. Doufám, že to oceníte, nevděčná holoto! #spílaníčtenářstvu
Dillí, část 2: Ten, kdo nezná McDonald, vůbec nezná McDonald
Zatímco posledně jsem na nejsmradlavějším indickém nádraží ztratil nervy, tentokrát jsem na něj řádně zpruzený už přicházel. To když mi na nedalekém autobusáku suše oznámili, že autobusy sice odsud jezdí do celého Rádžasthánu, ale zrovinka Alvar je výjimka, tam to jezdí z opačného konce města. Než se tedy kodrcat kamsi na Nizámuddín, rozhodl jsem se vzít to vlakem ze starého Dillí. Jednak určitě nějaký pojede, ale především je to jedinečná možnost prozkoumat vrchol indického nádražkového bizáru – místní McDonald, neboli मैकडॉनल्ड्स.
Continue reading “Dillí, část 2: Ten, kdo nezná McDonald, vůbec nezná McDonald”
Udždžain: Pětatřicet kakají!
Už Ondřej Vesecký říkal, že skončit se má v nejlepším. Já jsem si to uvědomil, když jsem při svém putování střední Indií dospěl do poutního místa jménem Ómkáréšvar. Města, které vypadá, jako kdybyste Banáras nebo Haridvár doživotně pronajali kolotočářům. Města, kde najdete chrám s tak bizarním sousoším hinduistického panteonu, že je v něm pro jistotu zakázáno fotit. A města, kde jsem pozřel tak hnusné jídlo, že jsem se po prvním a jediném soustu rozbrečel a seznal, že se velice pravděpodobně do rána poseru.
Poznej svoje město 41: Co jste hasiči, co jste dělali?
Hospodu v Sestupné ulici v Liboci jste v minulém kole poznali tři. Nejrychlejší tentokrát nebylo Veličenstvo (které se ještě stydělo, že tudy pravidelně běhá), nýbrž čtenář Pavel. A právě on nám posílá hádanku do dalšího kola.
Continue reading “Poznej svoje město 41: Co jste hasiči, co jste dělali?”
Jak se stát parazitem snadno a rychle
Přijít o bydlení:
a) v slušné společnosti není možné
b) je sice snadné, ale je to vaše vina, protože dostatečně nepracujete
c) můžete v současném systému velmi lehce, a to i když se považujete za pilíř střední třídy.
Džabalpur: Vražda ing. Čerta
Do Džabalpuru, nepříliš známého a nepříliš významného města zhruba uprostřed Indie, jsem se dostal po lehce dobrodružné ose. Ve vlaku z Banárasu na mě nezbylo místo na pryčně, a tak jsem se zachumlal do deky a projel celou noc načerno na podlaze. Průvodčí si mě nevšiml, zato mě v pět ráno vzbudila babice, že je ve vedlejším kupé volné lehátko – takže to vlastně nakonec byla docela příjemná cesta.