Jak na Nový rok, tak po celý rok – než vypukne ragnarök. To jsme si řekli prvního ledna společně s Matoušem a Bětou, a vydali se na sváteční pohoštění do Mekky všech vágusů, do smíchovské nádražky Oáza, kde se protínají cesty dělníků i básníků, a kam i královny dojíždějí vlakem.
Ostrava-střed
Nádraží Ostrava-střed je typickým starým nádražíčkem v sudeťáckém slohu, jakých jsou u nás stovky. Tohle se však nechoulí v klínu hor a okolo negagají kačeny pana přednosty, ale stojí někde mezi dálnicí, Kauflandem a fabrikou, a při nedávné rekonstrukci ho nějaká kobylí hlava nechala přetřít barvou odstínu zatuhlé ovesné kaše.
Přerovská nádražka, 1. díl
Přerovská nádražka je výjimečná především tím, že je to dvoj-nádražka. První díl bude věnovaný bufetu, jež se nachází po levé straně při vstupu do foyer.
Zlín-střed
Některé návraty na známá místa ve vás nevyvolávají příjemnou nostalgii, ale spíš svíravé pocity a přívaly melancholických nálad. Třeba jako když se vydáte se v předvečer Štědrého dne do zlínské nádražky. Nejeden z našich legendárních výletů do Uher začínal právě zde. Naposledy jsem tady kalil v červenci 2003 s Žirafou a Bourkem a Mirek Dušín české hudební scény mi vysvětloval, že rozum dostanu až v jedenadvaceti. Za ty roky se toho změnilo hodně. Ejhle natáčí novou desku už třetí rok, Ememvoodoopöká se rozpadli úplně a režnou zdražili z dvanácti korun na sedmnáct.
Zlínská nádražka patří přesně k těm podnikům, kolem kterých skoro denně procházíte, ale dovnitř se nikdy neodhodláte. Kdo by se taky zdržoval na nádraží, odkud jezdí vlaky jenom do Vizovice a Otrokovic. Osazenstvo hospody proto tvoří uzavřenou komunitu a tato exkluzivita se promítá i do složení personálu. Náhodný návštěvník by si mohl myslet, že službu za pípou si losují štamgasti mezi sebou. Zajímavým fenoménem je i zdejší otevírací doba. Není uvedena na dveřích a po rozhovoru s hospodským mongoloidních rysů jsem nabyl dojmu, že je nejspíš smluvní.
Nenechte se však těmito nástrahami odradit. Prostředí je příjemné a takřka rodinné. Kromě vysokých stolků na jedno rychlé je k dispozici i improvizovaný salónek k delšímu posezení a v předvánočních dnech tu blikají nejen automaty, ale i umělý stromeček. Nabídka jídel čítá guláš, párek v rohlíku a jiné klasické nádražní pokrutiny stylově vyvedené na umělohmotných zasouvacích destičkách. Nabídka piva bezmála trumfne i tak vyhlášené zlínské podniky jako Chelsea. Gambáč, Kozel, Zubr, Radek. Bohužel jak na potvoru zrovna netočili. Nabídku lahváčů z přeplněné ledničky jsem slušně odmítl a raději vzal zavděk točenou kofolou za lidovou cenu 3,- Kč za deci. Z tvrdých lihovin je k dostání prakticky všechno, co teče. Cena je jednotných 17,- Kč.
Pokud jsem si posledně stěžoval, že v Dejvicích přesunuli záchody dovnitř, ve Zlíně nic takového nehrozí. Stále se poctivě chodí na perón. A pokud budete hodní, třeba vás v létě nechají kalit venku na lavičce, dívat se na koleje a čekat, až tady za hodinu zastaví další lokálka. Tak jako jsme to dělali kdysi my.
Atmosféra: * * *
Obsluha: * *
Pivo: nehodnoceno
Jídlo: * * *
Hajzlíky: * * *
Pět * je maximum
Nádraží Dejvice, teď už doopravdy
Ve středu 17.12. jsem se rozhodl, že tedy uskutečním návštěvu onoho salónního podniku. Na dejvické poště jsem přibral svého otroka Jiřinu a kamaráda Doktora a vyrazili jsme. Již od pošty nás Jiřina zásoboval informacemi a historkami ze “staré” Dejvické nádražky, kde prej pivo je načepované již dříve, než se za hostem zavřou při vstupu dveře, a že vrchní je obdařen nadpřirozenými schopnostmi a pivo už je na stole ještě dříve, než si host rozmyslí, kde bude sedět, a taky že pivo nikdy v krýglu nevyschne, ale po rekonstrukci že je to tam asi divné… Není!
Nádraží Dejvice!
Ano Jiří, zítra mé kroky zamíří k Tebou milované nádražní restauraci v Dejvicích. Dej Bůh, aby v této těžké době (ekonomická krize a stavba tunelu Blanka) byla Tvá milovaná hospoda otevřena. Udělám i pár pěkně vostrejch snímků, aby sis mohl zavzpomínat, jak tě tam posledně děvčata oalkoholovala.