Když jsme dávali dohromady naši knihu o nádražkách, měli jsme od začátku jasno, že předmluva musí být o tom, jak to v takové nádražní hospodě chodí. A že nám ji musí napsat Erich: majitel a výčepní nádražky v Bubenči, jinak též řezník, vzpěrač a toreador v jedné osobě. Nakonec jsme se rozhodli, že mu ušetříme práci a všechna moudra z něj vytáhneme v rozhovoru, který vám teď přinášíme celý. Pohodlně se tedy usaďte pod samovar k půllitru Podkováně a nalaďte se na atmosféru Erichovy hospůdky. Je brzy po otevíračce, takže s námi ještě nesedí Ota – nejvěrnější štamgast a poslední bubenečský bard.
U Kaštanu, Hostivice: Lagé rahó, Munná Bháí!
Na rozmachu sociálních sítí mě nejvíc baví to, že si můžu každou nádražku ještě před výletem trochu proklepnout. „Pivo hrozný, jídlo hrozný, zadní sál snad nemá žádné větrání, záchody hrozné,“ stálo v hodnocení hostivické restaurace U Kaštanu. A vidíte, přesto se mi zalíbila natolik, že v ní uspořádáme vágus fest.
Continue reading “U Kaštanu, Hostivice: Lagé rahó, Munná Bháí!”
Svoboda, zodpovědnost a čirá psychopatie
„Obecně platí, že člověk si nejlépe umí pomoci sám. V dnešní době, když si chcete vydělat třeba příležitostně, nebo získat od někoho nějakou podporu, je s tím strašné množství trápení. Ve chvíli, kdy bude nezaměstnaný soused a bude potřebovat práci, nedělá mi problém dát mu pár stovek za to, že mi poseká zahradu a oba budeme spokojeni. Dnes se ale toto nestane, protože administrativa nás od toho odradí. Uvolněme si ruce a nechme lidi, ať si pomůžou sami a sobě navzájem…..Ti, co chtějí pracovat a pracují, se budou mít dobře. Pak mohou mít více dětí, protože budou vědět, že se o ně dokáží dobře postarat… Najmout a propustit musí být snadné. Extrémně snadné…“
Modrá zahrada a Pulp Fiction, tentokráte brněnská
„Pivo! A něco rychlého k jídlu!“ vyhrkl jsem na výčepního, jenž se ukrýval pod převysokým regálem plným brambůrků. „Denní nabídku máme na tabuli,“ odtušil blonďatý hezoun a ledabyle pokynul směrem k východu.
Continue reading “Modrá zahrada a Pulp Fiction, tentokráte brněnská”
Už mu to začlo
Původně jsem tu lampu chtěl vrazit do soutěže Poznej svoje město, ale pak jsem si to rozmyslel. Z piety. Dnes se začal demolovat Hotel Praha. Budiž mu suť lehká.
Poznej svoje město 37: Né likéry
S novým rokem se nám opět vrací naše tradiční poznávací soutěž. Sousoší na parkovišti u Rošického stadionu na Strahově jste minule poznali dva. Jelikož však nikdo neuhodl analogovou techniku, jakou byla fotografie pořízena, kniha Cena rekordu od Roberta Bakaláře zůstává u mě. Bylo to vyfocené přes červené cyklistické brýle, vážení. A teď už k dalšímu kolu.
Plačící sirotci a čunkové oschlebíčky
… a taky vapřová pečeně, anglické dnídaně a vařenéklobsy. Ano, autentickou atmosféru Balkánu můžete nasát hned na pražském hlaváku po nástupu do rychlíku EC 273 Avala směr Bělehrad.
Kdybyste radši seděli doma na prdeli!
Redakční úpravy rukopisu naší připravované knihy Kdyby ti tak pámbů prdel roztrh’! provedl Robert Bogs. A je to taky hezké počteníčko.
Mostar: Češka, Polska, Jugoslavija!
Do Mostaru jsme dorazili plni zářícího světla, kterým nás nabily desítky a stovky náboženských suvenýrů v Medžugorje. V roce 1981 tu Vicka, Jakov, Mirjana, Ivanka, Marija a Ivan měli vidění panenky Marie. Církev jim to sice neuznala, přesto v malé vesničce, která sestává de facto pouze z jedné dlouhé ulice, vyrostl křesťanský Disneyland.
Máslové trubičky a nekompromisní větrníky
Bývá železným zvykem, že při našich návštěvách Znojma NP pravidelně nadává na umělohmotné vozíky ve zdejším Albertu. „Vždyť se na tom nedá grilovat!“ vykřikuje a zalamuje ruky jako cérečka za starú Břeclavú. Jakmile však spatří místní cukrárnu, jeho sveřepý výraz zjihne.
Continue reading “Máslové trubičky a nekompromisní větrníky”