Nausea naučila Dalibora housti
Dneska to bude jen čistá radost: záznam vítězného sjezdu Dannyho Harta na letošním mistrovstí světa v Champéry. Danny je sice hovado (všimněte si, jak kyne divákům ještě před půlkou tratě!), ale na tyhle dva komentátory prostě nemá. LOOOOK AT THE WHHIIIIPPP!!!!! WHHHHAAAAATTTT THE HELLLLLLL!!!!! Řvali takhle Češi, když o den dřív vyhrál Jaroslav Kulhavý závod v cross country?
Nádražní tribunál opět zasedá. Po Zábřehu budou před soud za mimořádně odporné zločiny proti lidskosti postaveni občané Jindřichova Hradce. Pravda, od města skýtajícího útočiště druhořadým studentům druhořadé vysoké školy druhořadého zaměření jsme už předem nemuseli čekat nic dobrého, ale tohle už je moc.
V pohádkách coby žánru lidovém najdeme často silný subverzivní prvek, který ovšem komunistický režim ve večerníčcích vycizeloval do nebývalého lesku. Prostý dělný český lid bojuje tu proti zkorumpované radnici (O loupežníku Rumcajsovi), tu proti nepoctivému živnostníkovi (Jája a Pája), tu proti rozpínavému německému živlu (Krkonošské pohádky), tu proti mocenské zvůli ve zkostnatělé monarchii (O Kubovi a Stázině). Jeden seriál však zcela vybočuje z řady: O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi.
Continue reading “WágusLeaks 7: Hajný Robátko jako průkopník squattingu”
Jednu věc je nutné zmínit hned na úvod. Rekonstrukce nádraží v Zábřehu na Moravě je největší nepotrestaný zločin proti lidskosti od dob arménské genocidy. Epochální nádražka vzala za své, místo ní teď poutníky vítá skleněná věžička a místní rodák Jan Eskymo Welzl v nadživotní velikosti. A také příjemně upovídaná paní obsluhující veřejné WC, se kterou jsme udělali exkluzivní rozhovor.
Continue reading “Zábřeh na Moravě: Jsme nejlevnější hajzl na trati”
Napsat pozvánku na turné Tima Remise a Arana Epochala se mi hned zdálo jako dobrý nápad. Tim je totiž od pohledu správný vágus (o Aranovi nemluvě). Se svým vousem, banjem a tak trochu posmutnělými songy by hned zapadl do nejedné nádražky. Když mi oznámili, že u nás doma bude Tim dokonce přespávat, nebylo co řešit. To bych dokonce mohla spáchat i nějaký ten rozhovor, říkám si…
Každý trochu zdatnější cyklista si obvykle umí se svým strojem poradit sám. Takže když provozujete cykloservis, potřebujete zatraceně dobré píárko. Zpravidla to vypadá tak, že vezmete staré kolo a zkusíte ho nějak kreativně přetvořit v reklamní nosič.
Naše hrdiny NPho a KZ jsme minule opustili v Hulíně, kdy zhnuseni bezatmosférickou nádražkou přímo v nádražní budově s nadějí vyrážejí k omšelému zamřížovanému baráčku na konci nástupiště s cedulkou OTEVŘENO OPEN FURT na dveřích. Jejich příběh pokračuje…
Continue reading “Bufet Mašinka, Hulín: Mladistvým podnapilým nenalíváme!”
Nádražka v Hulíně je úplně o ničem. Pokud tedy hovoříme o herně a restauraci umístěné přímo v nádražní budově, kde točí pět druhů piv, ale k jídlu vám dají nanejvýš utopence. To ve stánku na peróně, to je jiná káva. I když tu tam asi ani nevaří.
Dřív se dýmající hutě na jihu Ostravy jmenovaly po prvním dělnickém prezidentovi, teď zas po indickém magnátovi. Nápis na bráně se možná změnil, ale za ní pořád zůstává dost špinavý byznys, přeneseně i doslova. Poslední dobou si toho naštěstí začíná všímat stále více lidí.
Na stránkách modnipeklo.cz se někdy předevčírem objevil článek prozkoumávající nejtemnější zákoutí Mimibazaru. Na to se okamžitě zmobilizovala křižácká výprava, aby nazpět dobyla svatou zemi dětských prdelek hebkých a lesklých jako Pohlreichova pleš. Ano, internetový dav si našel další oběť k ventilaci kolektivní emoce. Po hromadném truchlení za české hokejisty tady máme hromadný lynč lidového vkusu.