Nausea naučila Dalibora housti
Tevno ezero 2725 metrů nad mořem je místo s pěknou chalupou, kde koupíte pivo, najíte se, nechají vás spát vevnitř, ale i venku ve stanech, a ráno vás nechají i provést hygienu. Kadibudky se podobně jako jinde na Balkáně vyznačují trojúhelníkovým otvorem do spadu. V době naší návštěvy jedna z budek nešla zavírat, takže tlačení bylo i s dechberoucím výhledem.
Onion je potravinový doplněk každého, kdo to s cyklistikou myslí opravdu vážně. Onion nesmí chybět ve vaší výbavě! Onion obsahuje mnoho pro zdraví důležitých látek. Ve sto gramech doplňku Onion najdete:
Continue reading “Onion: Doplněk stravy špičkových sportovců”
Planinarski dom Škrka, 1723 metrů nad mořem. Chalupa, kterou střeží nemluvný bača a kde jsme se aspoň na chvíli schovali před durmitorskou fujavicí. Když jsme dojedli oběd z prkýnka, které spíše než prkýnko připomínalo šindel, vyhlédl jsem z okna a napadlo mě, že bych se mohl jít podívat, jak je to s prkýnkem na hajzlech.
„Vaše voda.“ „Ehm.“ „Vaše voda!“ „Ne, díky.“ „Tady máte tu vodu!“ Ne, nejsem v kobce tajné věznice CIA v Polsku. Můj mučitel nemá černou kravatu, nýbrž narvaný fialový stejnokroj s jemnými proužky. Svezl jsem se totiž vlakem RegioJET, abych přiložil prst na tep doby a přinesl vám tuhle exkluzivní reportáž o krásném novém světě soukromé železniční dopravy. Jestli nemáte čas číst až do konce, poskytnu už na začátku stručné resumé – je to prostě boží!
Kroky osudu, nebo tedy spíš můj momentální spontánní a putovní styl života, mě koncem července zanesly do Jaroměře (okr. Náchod). Hned na venkovních vstupních dveřích mne pobavila cedule hlasící, že z důvodu úspory tepla se tyto polorozpadlé dřevěné dvojdveře tuším od října do března zamykají, já bych spíš tipl, že zabarikádují.
Nucená hodinová pauza v Bohumíně vybízela k návštěvě místní nádražky s honosným nápisem Pivnice. Nejprve však nepoučen vycházím ven a moje první kroky míří k ceduli Večerka-Maso-Uzeniny-Bufet, kam kráčí i polský průvodčí. Gumový opečený brambor s vepřovým řízkem má však k dokonalosti daleko. Hlad sice zažene, ale absence pípy mi naznačuje, že jsem špatně. Mířím tedy rychle zpět na nádraží pro druhý pokus. A tentokrát úspěšně.
Nechť tato fotografie z moskevského Parku Pobědy slouží jen jako doplněk ke včerejší fotogalerii. Celkem tu najdete 41 pisoárů. Monstrakce veteránů Velké vlastenecké války mají asi i monstrproblémy s prostatama…
Braník se vypravil na výlet do bývalého CCCP. Jen Lenina s plechovkou v ruce se nám nepodařilo vyfotit.
Možná jsem sentimentální pitomec, ale otrokovická nádražka pro mě není jen obyčejná putyka. Je to přestupní místo na cestě k dospělosti. Místo, kde se ze zlínské lokálky přestupuje na vlaky jedoucí do velkého světa. A taky místo, kde jsem poprvé okusil čokoládový větrník.
Byl posední horký den tohoto léta, když se NP a KZ rozhodli, že se pojedou vykoupat někam za Prahu. KZ chtěla jet autem, zatímco ekomaniak NP se klonil k vlaku a lákal: “Pojedeme přes Lysou nad Labem, tam je legendární nádražka, ve které usnulo i Veličenstvo.” A protože KZ reaguje na světlo a na jídlo, jelo se vlakem. V Lysé bylo 15 minut na přestup, KZ chtěla párek, NP zase pivo, tak jejich kroky směřovaly neomylně k nápisu RESTAURACE.