Nausea naučila Dalibora housti
V úterý 24. května večer jsem před Podbabským stánkem střetl zpěváka Alkeholu Otu Hereše. Stalo se tak asi 10 minut poté, co jsme se Šumachrem na střeše secvičili vlastní verzi písně Podbabský stánek. Ihned mě napadlo, že je to boží znamení. Ale netušil jsem, že špatné. Druhý den ráno se do architektonické dominanty dejvicko-bubenečských hranic nemilosrdně zakously radlice bagrů…
Dlouho jsem tomu nechtěl věřit, ale je to tak. Můj nejoblíbenější fotoaparát Agat 18 obsahuje důmyslnou součástku zvanou kurvítko. Tedy díl, který neslouží k ničemu jinému, než aby se přístroj ve správný čas dokonale zkurvil. U mě tato chvíle nastala v půlce třetího filmu, když se zaseklo převíjení. I rozebral jsem svou zánovní chloubu sovětské technologie a v útrobách navíjecího mechanismu nalezl toto:
Vášeň pro shromažďování úplně zbytečných věcí asi máme v rodině. A dokonce z obou stran. Takhle to dopadlo, když jsme vyklízeli byt po dědečkovi…
Dnes jsme se s naším kamarádem vypravili na berlínský pivní festival. Nemusíme snad dodávat, že sklidil velký úspěch.
… včera jsme byli na obhlídce v Ústavu pro jazyk český. Tedy v instituci, která se chystá již brzy obohatit spisovnou češtinu o nespisovné výrazy. Tak už jen netrpělivě čekáme, až bude podle vzoru -izmus do spisovného jazyka zařazen i tvar abyzme.
Také naše cyklistická sekce vzdává čest památce dnes zesnulého Roberta Bakaláře. A učiníme tak televizní pohádkou. Ano, Robert Převodník Bakalář si zahrál i v nedělní pohádce na Československé televizi. A vlastně ani nevím, proč mě to překvapuje. Dílko O chytrém Honzovi z roku 1985 totiž patří v české kinematografii někam na úroveň mistrovské Pytlákovy schovanky. Robertův part začíná v čase 6:25 a nemá chybu. Kolečko se polámalo, udělalo bác. A Nigel Mansell vyslovený jako mansel. Dokonalé.
Nádražní restaurace jsou povětšinou spojeny s fenoménem čekání. Ale v Čakovicích se nečaká, tam se rovnou koná. Konejme tedy též:
V Kosovu to prý zase vře. Snad na to nemůže Braníkova návštěva srbské vojenské základny na Kopaoniku…
Sobotní odpoledne na konci května. A na konci světa. Na rezavějící koleje jemně mrholí. Místo nádražky holky kalící čůčo na nástupišti. Místo mašinek kříž a černá vlajka.
Nádražka v Kralupech nad Vltavou žije! Boršč za 15, pivo za 17 a atmosféra k nezaplacení.
Kompletní recenzi najdete ZDE.