Nausea naučila Dalibora housti
Jako poctu návratu našeho drahého punkera s čírem a ochlupeným cimbuřím vyhlašujeme soutěž o nejlepší scénář ke komixu, z něhož je extrahován následující obrázek. Hlavní roli samozřejmě ztvárnil náš punker Matouš, který se ráčil navrátit ze shnilého království dánského, a proto se domnívá, že je již velký. Své nápady pište do komentářů. Autor nejlepšího textu vyhrává kakao a párek just like mama used to make it.
Víte co mají společného Balet Československé Televize a Luke Skywalker? Víc, než by se mohlo zdát…
O obskurním subžánru space disco již psali mnozí, takže to vezmu zkrátka – jisté tendence tady byly odjakživa, ale naplno to propuklo až na konci sedmdesátých let. Když se Star Wars staly hitem, mnozí discomágové se rozhodli, že svůj žánr prostě musí obohatit metalickými uniformami, kvílejícími syntetizátory, množstvím dýmajícího suchého ledu a celé to vyšperkovat veršíky o sexu s mimozemšťany. Protřepejte a máte tu space disco, úchylku, která postupně protáhla Evropou a nakonec se vytratila v temnotách Východního bloku.
Kruh se uzavřel, když jsme v pondělí vytáhli ze schránky vlastnoručně psanou pohlednici z Dánska. Bylo na ní napsáno MRDAT! Výjezdní zasedání v okolí Kodaně se změnilo v příběh tak hrůzyplný, že i Hans Christian Andersen by nejspíš po jeho přečtení místo pohádek začal raději přispívat do Dikobrazu.
Které evropské město má vágus obzvlášť v oblibě? Jak se jmenuje město, na které nedá dopustit ani jeho úhlavní nepřítel – salonní intelektuál? A nakonec možná nejpřekvapivější zjištění: jaké město zbožňují mladí Izraelci ze všeho nejvíc?
Nezničitelný seladon Berlusconi, mafie a Václav Bělohradský zdaleka nejsou ty největší pohromy, které kdy Itálii potkaly. Ta největší rána do země zlatých tenisek dorazila pod jménem Heather Parisi.
Průměrná roční teplota v Tel Avivu je kolem dvaceti stupňů, ale v létě pravidelně šplhá nad třicítky. Těžký úpal a úžeh zároveň možná vysvětluje chování kapely Monotonix, která se v neděli 23. května zjeví v MeetFactory.
Bollywoodští filmaři v jistém období ještě nevěděli, že tančit moderně nevyžaduje zběsilé třesení všemi končetinami. A právě tohle období bylo zlatou érou Shammiho Kapoora, nebo tedy správně česky Šammiho Kapúra.
To jsem takhle jednou prohrabával foťák a našel tam jednu přesně rok starou fotku. Pamatuju si to docela přesně. Bylo to v předvečer zjevení knjaze Miloše v našem muzikálu a já jsem takhle večer cestou z tehdejší práce nastoupil do tramvaje z Palmovky na Krejcárek. S horečkama a na modafenu. A najednou jsem zjistil, že je na tom někdo ještě hůř než já. Vlastně by to za normálních okolností byla taková ta obyčejná škodolibá fotka, kterých máme všichni plné mobily. Ale to by tam nesměl ležet ten umělohmotný Shrek.
Rosák: Co sis pro nás dnes přichystal, Karle? Jistě jsi při pátrání v dánských archivech načerpal novou inspiraci.
Čáslavský: Tentokrát jsem si pro vás připravil hned tři klipy, které jsou podle mě úplně, ale úplně nejvíc cool. A proto pochopitelně musí pocházet z té nejvíc cool dekády, z let osmdesátých. Tak mě někdy napadá, jestli jsem se nenarodil ve špatné zemi ve špatný čas.