„Tady jako fakt visí lidi z vagónu ven?“ děsí se Vítek, když poprvé spatří plně vytíženou bombajskou železniční síť. „Neboj, to jsou jenom příměstské vlaky, to je jako jet u nás pár zastávek přeplněným metrem,“ zasvěcuje NP do indické drážní kultury vyjukaného novice. Netrvá to ostatně dlouho a na našem nástupišti zastavuje souprava zcela vylidněná. Naše radost z místa k sezení ovšem netrvá dlouho: na příměstských tratích v Bombaji se prohánějí nejen vagóny vyhrazené pro ženy, ale rovnou celé dámské vlaky.
Haridvár: A la carte
„Welcome Back!“ lákají zářivé čtyřbarevné nápisy na konci prvního nástupiště nádraží v Šivově městě. Uvítání je to příznačné: nádražní osvěžovna v Haridváru je po třech letech znovu v provozu.
Žďár nad Sázavou: Žijeme Ryem!
Ve Žďáru nad Sázavou kdysi dávno nádražka bývala. A znamenitá. Ba dokonce možno říci, že progresivní, neb již někdy před deseti lety zveřejňovala svou bohatou nabídku pokrmů na vlastních webových stránkách. Avšak jakýmsi podivným řízením osudu se později dostala pod franšízu La Rocket, což lze považovat za poměrně významnou prerekvizitu k tomu, abyste to zabalili úplně. Ovšem jakkoli se jeví tento zásah Prozřetelnosti podivným, nemůžeme jej shledati neblahým: díky uzavření restaurace v nádražní budově mohla ještě výše vystoupat hvězda osvěžovny v prostoru přednádražním: podniku jménem RyO U Navrců.
Kdyby ti tak pámbů prdel pop-up!
Často se ptáte, jestli je ještě k dostání první kniha o nádražkách Kdyby ti tak pámbů prdel roztrh’. K dostání není, ale pár jich ještě doma máme. Připravili jsme si proto pro vás speciální letní hru: Každý týden se jedna #pambuprdel objeví v některé z českých nádražek a vy si ji tam budete moci zajít nebo zajet koupit.
Vidžajaváda: Nádražková miska Indie
Není žádné hrdinství cestovat po Indii vlakem druhou spací třídou. Hrdinství je cestovat druhou spací třídou ve čtyřech lidech na sedadle pro dva. Takže když přede mnou na nádraží ve Višákhapatnamu zastavil 12510 GHY BNC Express od podlahy po strop zaplněný Ásámci, začal jsem tušit, že mě čeká hodně perných osm hodin cesty.
Višákhapatnam: Nádražka uprostřed rezervace
Višákhapatnam neboli Vizagapatam, zkráceně Vizag, je taková indická odpověď na Pobřežní hlídku. Ve městě i v okolí můžete strávit jakkoli dlouhou dobu a řešit libovolné problémy vezdejšího světa i celého vesmíru, ale stejně vždycky skončíte někde na pláži, očumujete lidi okolo a ládujete se cukrovou vatou – jejíž barvu brzy přijme i místní nádraží, jen co projde rozsáhlou rekonstrukcí.
Continue reading “Višákhapatnam: Nádražka uprostřed rezervace”
Kladno: Hříchy pro pátera Knoxe
„Podívej, jak nás to město láká do své náruče!“ rozplývá se Hochficht, když poprvé zahlédne sloupce dýmu stoupající ze dvou chladicích věží kladenské elektrárny. „Nepřipomíná ti to snad napřažené lidské paže?“ ptá se hlasem ještě roztřesenějším než naše žlutá Regionova. „No jo, máš pravdu. Lorenzo Bernini hadra,“ přizvukuje NP a zasněně vyhlíží dlouho očekávaný cíl naší výpravy. Malebný soumrak a tři piva v krvi odkryjí romantickou a estetickou stránku i v těch nejotrlejších nádražních povalečích. Málo platné, Kladno prostě je česká odpověď na Vatikán. Přinejmenším v naší fantazii.
Kladno-Švermov: Tahle země není pro slabý
V každé zemi existují místa, kde nechcete žít. Historie, mýty a legendy, mediální obrazy reálné i smyšlené – všechno tak nějak podporuje fakt, že se tam žije za trest. Ve skutečnosti může jít o obyčejné, vlastně vcelku milé oblasti. Ale se svou pověstí jen tak lehko nepohnete, ať už jste ostrakizovaná bytost či město. Upřímně nevíme, jaký je skutečný život na Kladně. Možná fajn bydlení blízko metropole. Ale koho zajímá realita vně fantazie? Když jsme se blížili k městské části Kladno-Švermov, odhodlalo se město dostát obrazu svému.
Continue reading “Kladno-Švermov: Tahle země není pro slabý”
Rožnov pod Radhoštěm: V stínu kapradiny
Že je v Rožnově valašský skanzen, ví přinejmenším každý, kdo má doma samorost na výstavce a koberce na stěnách. Málokdo však ví, že se zde nachází také valašská odpověď na vilu Tugendhat. Ano, místní nádražka. Abychom se na její poznávací návštěvu náležitě připravili, zpovídáme ve vlaku místní holky, které předtím, než je stejně jako Donnu pustili k maturitě, chodívaly na lahváče do nádražky, které podle vzoru Beverly Hills 90210 přezdívaly Peach Pit. Klárčiny lži o tom, že měla vlastně hezké dospívání, rozsekává informace, že jedna z gympláckých tříd si do nádražky umístila tablo.
Frenštát pod Radhoštěm: Cogito ergo sum
„Prosímvás, je ve Frenštátě nějaká nádražka?“ zoufale se tážeme paní průvodčí poté, co zjistíme, že stánek ve Veřovicích má otevřeno jen v letní sezóně. „Jo, takový bufet pod nádražím tam je. Ale tam bych radši nechodila,“ rozpačitě odpovídá žena s kleštěmi. Zažít něco, co jsme nikdy ani zažít nechtěli? Lepší doporučení si nemůžeme přát.