Nausea naučila Dalibora housti
Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz
Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)
Mikulov je město tak krásné, až to hraničí s kýčem. Ke zdejší nádražce jsme se dostali špalírem sádrových trpaslíků a koloušků, z čehož měla KZ kromobyčejnou radost, a kolem kiosku Čtyřlístek, což zase nenechalo chladným NPho. Zdejší pochutiny si však disciplinovaně odřekl, neboť byl odhodlán poskytnout pro vágus.cz kvalitní reportáž i po kulinářské stránce. Jaké však bylo jeho zklamání…
I vágus uvyklý městskému životu potřebuje občas ze svých plicních sklípků vyexpedovat staré archivní ročníky pražského smogu a nahradit je novým obsahem, ideálně třeba horského vzduchu. Jako optimální místo se pro tuto knjazumilošilibou činnost jeví ne tak daleké zahraniční pohoří Vysokých Tater. Naše vágusodysea se odehrávala v párové konfiguraci, proto nezbývá, než abychom podali naši ultranezávislou recenzi nádražky ve Starém Smokovci stejnou optikou. Víc hlav víc ví a víc sní.
“Já do téhle nádražky chodím už dvacet let…”
“No tak mi řekni, kolikátá je tohle výčepní.”
“… a pamatuju si, že tohle byl jenom kiosek!”
“No ale kolikátá je to teda výčepní!?”
Prý že mám vystihnout Bubenečskou nádražku pěti mistrnými větami. No dobrá.
O existenci tohoto podniku jsem dlouho neměl páru. Přitom jde o jednu z nejlépe vybavených nádražek u nás – s obsáhlým denním menü a dokonce i vlastním parkovištěm. Téměř rok jsem ji okázale ignoroval, leč derniéru v práci bylo třeba náležitě oslavit.
Continue reading “Momento Vestibul, odstavné nádraží Praha-jih”
Chlumec nad Cidlinou byl dříve znám hlavně díky zámku za lesem a prohře sedláctva v bitvě roku 1775. Nyní je na čase, aby byl znám i díky nádražce.
Vzhledem k tomu, že už tu máme jeden precedens (Brusel), rozhodl jsem se, že dám nádraží v Roskilde ještě jednu šanci a všechna restaurační zařízení v okruhu 50 metrů kolem stanice prohlásím za nádražku.
Tak aby bylo jasno – teď nebudu plivat na stranu Demokratů za Silné Bulharsko, ba ani na ctihodnou De Surinaamsche Bank, nýbrž na Danske Statsbaner. Ano, ono je fakt něco shnilého na ajznbáně dánské.
Stejně jako soumrak o čtvrté není v listopadu náhoda, tak i má návštěva kralupské nádražky byla ložená, už když jsem po desáté usedal na kolo v Novém Boru. Po více než pěti hodinách jsem dorazil podzimní krajinou do Kralup a bylo jasné, že za světla už do Prahy nedojedu a budu muset muset v souladu s jízdním řádem využít místní nádražky.
Continue reading “Kralupy nad Vltavou: Ten pán se zbláznil!”