Chlumec nad Cidlinou byl dříve znám hlavně díky zámku za lesem a prohře sedláctva v bitvě roku 1775. Nyní je na čase, aby byl znám i díky nádražce.
Roskilde – George’s Bodega
Vzhledem k tomu, že už tu máme jeden precedens (Brusel), rozhodl jsem se, že dám nádraží v Roskilde ještě jednu šanci a všechna restaurační zařízení v okruhu 50 metrů kolem stanice prohlásím za nádražku.
Mor a sukovici na DSB
Tak aby bylo jasno – teď nebudu plivat na stranu Demokratů za Silné Bulharsko, ba ani na ctihodnou De Surinaamsche Bank, nýbrž na Danske Statsbaner. Ano, ono je fakt něco shnilého na ajznbáně dánské.
Kralupy nad Vltavou: Ten pán se zbláznil!
Stejně jako soumrak o čtvrté není v listopadu náhoda, tak i má návštěva kralupské nádražky byla ložená, už když jsem po desáté usedal na kolo v Novém Boru. Po více než pěti hodinách jsem dorazil podzimní krajinou do Kralup a bylo jasné, že za světla už do Prahy nedojedu a budu muset muset v souladu s jízdním řádem využít místní nádražky.
Continue reading “Kralupy nad Vltavou: Ten pán se zbláznil!”
Sušice: Když jde bílý Bobr spát
Kdo se bojí do Sušice kvůli sušáku, bojí se zcela zbytečně, protože v Sušici, a to je statisticky dokázáno, není nádražek o nic míň než kdekoli jinde. Ta místní je umístěna v likusáku vedle nádražní budovy a nese název Rychlé občerstvení Billyho Bobba, který jsme však ochotně změnili na Billyho Bobra.
Durrës/Drač
Albánie je země protikladů, nastražených jakoby naschvál co neokatěji proti sobě. Kdybyste ji mohli potkat na ulici jako slečnu, klopýtala by po kočičích hlavách na vysokých podpatcích. Měla by svůdně tvarovanou siluetu pod přiléhavými šaty a v ruce by vláčela způli vypitou láhev rumu. Mrkla by po vás, a vy byste se nemohli rozhodnout, zda ta očka víc zrcadlí tabulky skla do duše nebo dno lahve. Tak se to s ní má. Mirë se erdhët në Shqipëria!
U Žabáčka, Blansko – město
Nikdo z nás nedoufal, nejeden člen zoufal. Tak nějak jsme si o půl jedenácté cestou na nádraží připadali. Cítil jsem ale šanci a vstoupil na perón. K mojí radosti jsem v září nádražních reflektorů spatřil stůl obklopený štamgasty naprosto typickými pro nádražní restaurace.
Teplice nad Metují
“Piva jsi mně platil?”
“Ne.”
“Tak si dáš ještě jedno!”
Když mi ve vlaku do Teplic nad Metují dělali společnost dva místní alkáči, jen špatně jsem skrýval své maloměšťácké pohoršení. Brzy jsem však pochopil, že stát se notorikem je v těchto končinách velmi snadné.
Jablonné v Podještědí
Jablonné v Podještědí jsem si jako zastávku na svém putování Lužickými horami vybral víceméně náhodou. Teď už vím, že tady kdykoli znovu rád zastavím. Je jenom trochu škoda, že železniční trať z Jablonného do Svoru byla v roce 1973 zrušena. Na věhlas ani jedné ze zdejších nádražek to však naštěstí nemělo valný vliv.
Specialita ve Fantově kavárně
Bylo by možné si jen těžko představit lepší místo pro odpolední meditaci při čekání na vlak, než ve Fantově kavárně. Obklopen vrcholnou českou secesí sedět u ochozu, pít pivo a sledovat mumraj zmatených turistů, veksláků a prohnaných vágusů.
Fantova kavárna by byla zkrátka Mekkou všech nádražních povalečů.
Fantova kavárna by byla místem, kam byste mohli pozvat svoji holku.
Fantova kavárna by byla jediná literární nádražka.