Tak mě napadá, proč vlastně dnes nádražky neinzerují v denním tisku?
/Přiložený scan z hranického věstníku, r. 1924/
Nausea naučila Dalibora housti
Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz
Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)
Když vám ujede na přestupu vlak kvůli tomu, že váš expres měl půlhodinovou sekeru, je to špatná zpráva. Když zjistíte, že příští vlak do Zlína má taky zpoždění, je to hotová jobovka. A když se tohle všechno odehrává na nádraží v Olomouci, je to skoro na mašli.
Rekonstrukce od minule pokročila a na hladové a žíznivé cestovatele už čeká čerstvě opravená restaurace Porto. Už ten divný název mě měl odradit, ale přesto jsem vstoupil. Chyba. Prosklená jídelna, do které je vidět snad až z náměstí, nahuštěné stoly, strašný kravál a do toho banda přidrzlých prepubescentů cucajících sodovku. Takhle si asi v Olomouci představují nádražku.
Přiznávám, hodnocení je nejpíš zkresleno mým aktuálním duševním rozpoložením a možná je předčasné lámat nad olomouckým nádražím hůl. Ale zaslouží si vůbec tahle stanice ještě třetí šanci?
„Ale vy tam nemáte žádnou slevu,“ podivil se pan průvodčí nad mou InKartou a bylo vidět, že ho to upřímně mrzí. A tak jsem byl donucen přerušit svou cestu v Kolíně a dokoupit si novou zákaznickou slevu. Vlak je jako motoskijöring…
4. července 1307 zemřel u Horažďovic český král Rudolf Habsburský na úplavici. My jsme tam 1. února 2009 seděli na nádraží tak dlouho, až nám ujel vlak.
Při návštěvě tanvaldského nádraží si dávejte majzla. Neleží totiž v žádném Tanvaldu, ale v Šumburku. Proto se raději při komunikaci s místními řiďte principem předběžné opatrnosti. A totéž platí i při návštěvě místní nádražky. Dostat se zde do křížku s obsluhou totiž není nic těžkého.
Železnobrodské nádraží je místem, kde se potkávají nejen vláčky, ale i paradoxy. Okolo chladně strnulé nádražní budovy se rozléhá živé hlášení rozšafného pana přednosty a na samé hranici střetu civilizací Konráda, Broučka a Svijan se točí Krušovice.
Tento článek měl být původně dalším příspěvkem do rubriky o nádražkách. Po večerní osobní zkušenosti s dotyčným místem jsem však bohužel byl donucen poreferovat o něm knjazi Milošovi a vy už možná tušíte proč.
Možná jste někdy viděli film Kalamita, který se natáčel na železniční trati Tanvald-Harrachov. Já jsem si ho v reálu prožil včera, když jsem se vypravil na běžkách z Jizerky na vlak. Asi pětikilometrová cesta z kopce mi v nefalšovaném blizardu zabrala skoro hodinu, než přede mnou z bílé tmy vystoupilo nádraží v Kořenově.
Continue reading “Kořenov: železniční muzeum a griotka v PETce”
Při nedávné návštěvě za účelem prověření vágusového potenciálu hlavního města Evropské byrokratické mašinérie byl učiněn velmi pozoruhodný objev. Sice se nejedná o pravou nádražku, jelikož není součástí nádražní budovy (je v baráku přes ulici), přesto svůj nádražní charakter tato knajpička rozhodně nezapře. Navíc je to nádražka, jenž přežila i zrušení nádraží. Tímto nádražím dnes vlaky již jen projíždí.
Lysá nad Labem je špinavé, nevýrazné a tísnivé maloměsto v Polabí. Přesto skrývá historický půvab – centrum města je památkovou zónou a naleznete zde krásný zámeček či kostel Jana Křtitele, oba stavěné ve venkovsky nenuceně zdobném barokním slohu.
Co je však problém. Totiž do centra, jste-li správní vágusové, se nemáte šanci nikdy dostat. Alespoň já navštívil Lysou za poslední půlrok již několikrát, vždycky sám a s minimálně hodinou volného času… nikdy se mi nepodařilo vzdálit se na více než sto metrů od nádraží a o těch památkách jsem si přečetl na wikipedii.