Ve stanici Praha-Modřany nádražku opravdu nenajdete. Poslední osobní vlak zde totiž zastavil někdy před patnácti lety. Ale atmosféru to tady má, to jo.
Continue reading “Praha Modřany: Přechod přes koleje zakázán”
Google lže!
Tak jsem to dokázal. Dokázal jsem, že jde zaplnit schránka na Gmailu. Ta schránka, kde na přihlašovací stránce hned ve třetí větě vždycky stálo “nikdy nebudete muset mazat žádnou zprávu“. Leda hovno. Chtěl jsem Google zažalovat, jenže pak jsem zjistil, že ti zmrdi tu větu nedávno smazali.
Ústí nad Orlicí: Frankfurtský waterboarding!
“Jak to dopadlo s nádražím?”
“Zachránili ho! Kadrman zvítězil.”
“Tak dobré, ne?”
“Jo, aspoň mám práci.”
Je to tak. Historická nádražní budova v Ústí nad Orlicí byla prohlášena za kulturní památku a bourat se nebude. Teď je jen otázkou, kdy se dočkáme rekonstrukce. A po návštěvě místní nádražky si myslím, že pár drobných inovací by rozhodně neškodilo.
Continue reading “Ústí nad Orlicí: Frankfurtský waterboarding!”
Výlov Braníka
To jsme takhle na chalupě vypouštěli a čistili bazének. A byli jsme docela překvapení, co všechno jsme našli na dně.
Hamilton Hall, Liverpool Street Station, Londýn
Celý tenhle výlet, který NP a KZ strávili ve squatu otíráním intimních partií vhlčenými ubrousky, nabral zajímavých obrátek poté, co si NP na Brick Lane narval u Bengálců betel a dokolébal se až před Liverpool Street Station. Toto starobylé londýnské nádraží z roku 1875 vešlo do dějin mimo jiné tím, že na něm v roce 1939 sir Nicholas Winton vyložil vlak plný židovských dětí. Pro nás se však do historie zapsalo svou výtečnou nádražní restaurací.
Continue reading “Hamilton Hall, Liverpool Street Station, Londýn”
V Londýně na vakzále
Legenda praví, že slovo vokzal, které v ruštině označuje vlakové nádraží, vzniklo poté, co Rusové přijeli na londýnské nádraží Vauxhall. Když jsme tam přijeli my, zarazila nás především absence nádražní osvěžovny.
Salonní intelektuálové, část šestá
Dobře, až dosud jste si mohli myslet, že moje averze vůči salonním intelektuálum je pouhý rasistický předsudek (protože co jsou jiného než méněcenná rasa, že). Avšak po své nedávné osobní zkušenosti už ji mám i empiricky podloženou.
Jindřichův Hradec: bordel a zase bordel
Nádražní tribunál opět zasedá. Po Zábřehu budou před soud za mimořádně odporné zločiny proti lidskosti postaveni občané Jindřichova Hradce. Pravda, od města skýtajícího útočiště druhořadým studentům druhořadé vysoké školy druhořadého zaměření jsme už předem nemuseli čekat nic dobrého, ale tohle už je moc.
WágusLeaks 7: Hajný Robátko jako průkopník squattingu
V pohádkách coby žánru lidovém najdeme často silný subverzivní prvek, který ovšem komunistický režim ve večerníčcích vycizeloval do nebývalého lesku. Prostý dělný český lid bojuje tu proti zkorumpované radnici (O loupežníku Rumcajsovi), tu proti nepoctivému živnostníkovi (Jája a Pája), tu proti rozpínavému německému živlu (Krkonošské pohádky), tu proti mocenské zvůli ve zkostnatělé monarchii (O Kubovi a Stázině). Jeden seriál však zcela vybočuje z řady: O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi.
Continue reading “WágusLeaks 7: Hajný Robátko jako průkopník squattingu”
Zábřeh na Moravě: Jsme nejlevnější hajzl na trati
Jednu věc je nutné zmínit hned na úvod. Rekonstrukce nádraží v Zábřehu na Moravě je největší nepotrestaný zločin proti lidskosti od dob arménské genocidy. Epochální nádražka vzala za své, místo ní teď poutníky vítá skleněná věžička a místní rodák Jan Eskymo Welzl v nadživotní velikosti. A také příjemně upovídaná paní obsluhující veřejné WC, se kterou jsme udělali exkluzivní rozhovor.
Continue reading “Zábřeh na Moravě: Jsme nejlevnější hajzl na trati”