Čtyřlístková variace na oblíbené téma. V hlavních rolích účinkují prof. Zádrhel a prof. Myšpulín.
Tanvald
Při návštěvě tanvaldského nádraží si dávejte majzla. Neleží totiž v žádném Tanvaldu, ale v Šumburku. Proto se raději při komunikaci s místními řiďte principem předběžné opatrnosti. A totéž platí i při návštěvě místní nádražky. Dostat se zde do křížku s obsluhou totiž není nic těžkého.
Poslední večeře Tita maršála
Tak zase jednou jeden filmový tip. Zaškrtněte si v kalendáři 23. dubna. Tehdy se totiž v dokumentu Jak se vaří dějiny dozvíte o tom, proč Chorvat nepřečte srpskou kuchařku a jak se Milošević pomstil Tudjmanovi. A v titulcích najdete ukrytého i Klostermanna!
Veselé víno… chi chi!
Padlo mi do oka u chladničky s pivem v Bille. Veselé víno. Červené a bílé, úhledně zabaleno ve 2dcl hliníkové plechovce jak spořílkova Coca-Cola. Čůčo v krabici i PET flašce už nikoho nerozhodí, ale tohle? Zpráva o takové zvrácenosti musí být rozšířena mezi vágusáckou subkulturu.
Evangelium podle Miloše
Okouzlující král žoviálního popu
Já nevím, čím to je. Haimi se ve Videostopu vždycky rozkecá víc než Rosák s Čáslavským dohromady, zatímco mně se většinou nedostává slov. Možná je to mým výběrem umělců nebo nevím…
Takže zase jen letem světem. Tento pán je námořník z Boky Kotorské, jmenuje se Rambo Amadeus a ženy mu říkají car. On sám se označuje za muzikanta, básníka a mediálního manipulátora a teď je jenom na vás, abyste posoudili, do jaké míry to všechno myslí vážně. Dnes už je to figurka spíše směšná, ale na jugoslávské hudební scéně působí již od osmdesátých let a svého času platil se svým samplovaným turbofolkem za docela progresivního umělce. Z této doby je ostatně i naše ukázka – novodobé zpracování legendy o černohorském národním hrdinovi. Kde že byl v té době český hiphop?
Rambo Amadeus – Smrt popa Mila Jovovića (1991)
A také přidám ještě jednu soutěžní otázku: V roce 1998 se na americké undergroundové scéně objevuje rapper, který nosí takřka stejnou masku jako vojevůdce v tomto klipu. Jak zní alespoň jedno z jeho mnoha uměleckých jmen?
Železný Brod
Železnobrodské nádraží je místem, kde se potkávají nejen vláčky, ale i paradoxy. Okolo chladně strnulé nádražní budovy se rozléhá živé hlášení rozšafného pana přednosty a na samé hranici střetu civilizací Konráda, Broučka a Svijan se točí Krušovice.
Olomouc hlavní nádraží
Tento článek měl být původně dalším příspěvkem do rubriky o nádražkách. Po večerní osobní zkušenosti s dotyčným místem jsem však bohužel byl donucen poreferovat o něm knjazi Milošovi a vy už možná tušíte proč.
Dvakrát mor, jednou GORE
Dnes představuji skupinu, která pochází z Žatce, říká si Šílený Řezník po anglicku a její frontman používá umělecké jméno Barbarud Hrom. Máte síly pokračovat? Fine, jedeme dál.
Tak tedy: česká kapela Maniac Butcher hraje již od roku 1992 a kromě B. Hroma se této hudební řezničiny účastní ještě Vlad Blasphemer se svými vpravdě pekelnými kytarovými party – můžete ho znát i z ostatních jeho projektů, jako jsou Detonator666 nebo Zlo. Duo ještě doprovází automatický bubeník, který (bohužel) žádné metalové jméno pravědpodobně nemá.
Maniac Butcher hrají klasický black metal, což poznáte například podle toho, že běhají s bílým make-upem na líci a obouruční dřevorubeckou sekyrou v dlaních po středověkých rozvalinách a křičí u toho: “U-ááá!” Rovněž po textové stránce mají co nabídnout, a pokud by vám snad v něžném proudu medového hlasu Barbaruda Hroma nějaké to slůvko uniklo, pak vězte, že podle metalistické wikipedie Encyclopaedia Metallum jsou hlavními tématy řeznické poezie “Battles, Satanism, Victory.” How sweet!
Co dodat? Přeji příjemný poslech.
+ soutěžní otázka: Blackmetalisté se poznají podle bílého make-upu, kterým navozují dojem obličeje mrtvoly. Zpěvák Maniac Butcher ho spotřebuje víc, než jiní blackmetalisté. Proč?
Maniac Butcher – What’s Good For You, That Good Is
MÓDNÍ POLICIE – Malý teoretický úvod
No dobrá. Když už sis si našel tyhle stránky, budu věřit, že tě to fakt zajímá. Takže pokud chceš obětovat celej svůj život vágusení, tak sis kliknul na správnej odkaz. Ale varuju tě rovnou: jestli ti jde jenom o nějakou rádoby drsnou imidž, tak to se rovnou otoč na židličce a odjeď třeba do indielabels.
Víš, bejt vágus je hrozně těžký. Je to nekonečná cesta a správnej vágus si vždycky volí cestu nejtěžší. Pokud si myslíš, že si oblíkneš drahý trendy hadry, co vypadaj jako z popelnice, ostentativně si koupíš lahváče, aby to teda jako vypadalo, a pak se pudeš nacpat popcornem do multiplexu… no tak to už ti ani knjaz nepomůže!
Vágus, to není jenom životní styl. Je to víra! Vágus musíš bejt celým svým srdcem! A jediný co jako vágus musíš uznávat, je knjaz Miloš a svobodnej duch. Na tom, co máš na sobě, skoro nesejde. Ale jenom SKORO! Protože s mantrou o svobodnym duchu by se nám sem moh vecpat taky každej, že jo. A to my rozhodně nechceme – všechny pozéry sukovičkou pěkně vymlátíme. O něčem tak tvrdym, jako budou údery naší módní letky, se ti nikdy ani nezdálo!
Ale abychom nebyli jenom tak zlí – když do toho půjdeš doopravdy, tak my budem stát za tebou. Život je boj a jednou koulí nenastříkáš, tak se připrav, že jako vágusovi ti bude každej druhej srát na hlavu. A proto tuhle rubriku chystáme taky tak trochu jako módní poradnu pro statečný a statečné. Zůstaňte s námi, první praktické ukázky obstaráme brzo…
Vágus s tebou!
P. S.: Přijde ti divný mluvit o svobodnym duchu a přitom někoho stíhat za to, co nosí? Ve vágusácký společnosti snad není místo pro nějaký škatulkování, ne?! Jo, máš naprostou pravdu. Ale my jsme kurvy a hrozně nás to baví!!!