Tag Archives: Hochficht

Signály vesmíru, část 3: Otrokovice

5 Zář

Signály vesmíru, část 3: Otrokovice

Stravování bylo do té doby zanedbáváno, i když se Přerov snažil. O nádražku dál, v Otrokovicích je o pocestné už postaráno lépe. Také by to bylo záhodno, když se tamní Bufet ČD honosí certifikátem kvality z roku 2008. Tedy od Prazdroje, nachlazené půlitry ale napovídají, že nepůjde o prázdná slova. Jen zachmuřený muž s mulletem do sebe na truc láme lahvového Gambrina. Je libo vaječný řízek za 23 (překlad: smaženka rozměrů sloního ucha), indiánka nebo oschlou bagetku na cestu?

(dále…)

Signály vesmíru, část 2: Hulín

29 Srp

Signály vesmíru, část 2: Hulín

Zvučné je též jméno hulínské Mašinky, další plánované štace. A tu nám byl vesmír dlužen. „Pámbů prdel se ukrývá v legendami opředeném občerstvení Mašinka. Paní Věruška už je sice v důchodu, ale i tak se na vás všichni těší!“ čteme deset minut před plánovaným příjezdem do stanice.

(dále…)

Signály vesmíru, část 1: Přerov

22 Srp

Signály vesmíru, část 1: Přerov

Cinefilské tempo LFŠ je neúprosné a srpnová vedra v kombinaci s moravským vínem si říkají o přehřátí organismu a následný kolaps. Ještěže okolní kraj oplývá bohatstvím mnoha fungujících nádražek a Slovácký Expres klimatizací. Lze tak i kolem poledního vyrazit na trasu Uherské Hradiště – Přerov – Hulín – Otrokovice – Staré Město u Uherského Hradiště a věřit nejen v to, že budou otevřené, ale i v návrat. Toho dne, 2.srpna, se ale přihodilo něco, co původnímu, štědře pojatému drážnímu výletu dodalo cosi navíc a je zcela zřejmé, že nešlo jen o běžnou náhodu.

(dále…)

Staré Město u Uherského Hradiště: Závan horkého léta

14 Úno

Staré Město u Uherského Hradiště: Závan horkého léta

Toho času, kdy se lámal červenec a srpen, Uherské Hradiště už po 43. opanovaly filmuchtivé proudy více či méně zapálených diváků. Horké léto a večerní posezení u borovičky však zvládlo unavit i kritickou filmovou sekci a komfort i dobré filmové bytí a bydlo jí začlo být málo.

(dále…)

Flip: Poslední výstřel

8 Zář

Flip: Poslední výstřel

Jako harvestor zapříčinil zánik trampské osady Zlaté dno, tak pilný developer určuje budoucí tvář Masarykova nádraží a důsledně smazává útulné a poetické, i když špinavé a zašlé, stopy zákoutí a institucí s pestrou historií. Zánik Bistra Flip jsme oplakávali dlouho a teď nás už nadosmrti budou pronásledovat výčitky typu „Neměl jsem ho zanedbávat a měl jsem do Flipu chodit častěji, třeba by to pomohlo, třeba by ještě žil.“ Čas otupil i nevrlé vystupování nekompromisních žen za výčepem či pultem. Naopak nostalgie ztraceného přidala na gastro kvalitách dva dny staré, olejem nasáklé topinky dosahující neobyčejného stupně tvrdosti – do ní se jako do proustovské madlenky vtisklo kouřem nasáklé klubko dojmů a vzpomínek.

(dále…)

Chcípni do rána na horečku omladnic!

29 Čer

Chcípni do rána na horečku omladnic!

Nic nekončí, jedeme dál!

Sice jsme tenhle vagón dlouho odbržďovali, ale přes náš ikonický svážný pahrbek se nakonec stejně překulil. Pro velký zájem připravujeme druhé vydání naší druhé knihy o nádražkách Chcípni do rána na chlupatý zuby!

A nebude to jen prachmizerný dotisk. Tahle edice bude doplněná a rozšířená, abyste nebyli ochuzeni o nic, co se v inkriminovaných nádražkách za ten rok a půl od prvního vydání stalo.

(dále…)

Řevnice: Píšeme Grandhotel, čteme nádražka

29 Bře

Řevnice: Píšeme Grandhotel, čteme nádražka

Řevnice prý mají zámeček. Nikdy jsem si ho ale nevšiml, ač mi město ani jeho okolí není zrovna cizí. Důvod je nabíledni. Když pominu místní kulturní událost roku, a to festivní, kotlíkářskou Portu konající se v lesním divadle, dostaneme se k zásadní řevnické dominantě, Hotelu Grand.

(dále…)

Margecany: Přátelé z ořechové hospody

7 Pro

Margecany: Přátelé z ořechové hospody

Výjimečně vím přesně, kdy k mé návštěvě Margecan došlo. Bylo to 17. září 2016. Vím to ale jen díky e-jízdence, kterou jsem vylovil ve virtuální propasti mého mailu. Informace je to nicméně spíše nedůležitá, podstatné je, že má osamělá, byť spanilá pouť do Košic mě zavedla i do vesnice Margecany.

(dále…)

Hejnice: Druhý pokus

22 Čer

Hejnice: Druhý pokus

O hejnické nádražce jsem se doslechl při návštěvě libereckého kraje od moudrých příbuzných Báry, a to dokonce jako o fungujícím, milém zařízení. Zimní výprava do příhraničního Bílého Potoka se tak nemohla obejít bez zastavení na hejnickém nádraží. První návštěva Hejnic však nevedla k pozitivnímu nálezu. Nádražka se tu sice nacházela a jevila i známky nedávného života, ale skrz potemnělá okna jsme viděli jen obrácené židle a pracovní nářadí, ač dle rozpisu mělo být otevřeno. Nuže, snad jen rekonstrukce, řekli jsme si a uložili si Hejnice do paměti jako destinaci, která ještě není úplně hotová.

(dále…)

Kladno: Hříchy pro pátera Knoxe

8 Čer

Kladno: Hříchy pro pátera Knoxe

„Podívej, jak nás to město láká do své náruče!“ rozplývá se Hochficht, když poprvé zahlédne sloupce dýmu stoupající ze dvou chladicích věží kladenské elektrárny. „Nepřipomíná ti to snad napřažené lidské paže?“ ptá se hlasem ještě roztřesenějším než naše žlutá Regionova. „No jo, máš pravdu. Lorenzo Bernini hadra,“ přizvukuje NP a zasněně vyhlíží dlouho očekávaný cíl naší výpravy. Malebný soumrak a tři piva v krvi odkryjí romantickou a estetickou stránku i v těch nejotrlejších nádražních povalečích. Málo platné, Kladno prostě je česká odpověď na Vatikán. Přinejmenším v naší fantazii.

(dále…)