Nausea naučila Dalibora housti
Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz
Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)
I když se to nezdá, budapešťské Východní nádraží neboli Keleti pu skrývá ve svých útrobách nejen podniky formátu Bakter Büfé. V krásné historické budově se nachází i Baross Étterem, který by člověk neváhal označit za místní Fantovu kavárnu. Co však máte dělat, když váš mezistátní expres Avala nabral po cestě z Bělehradu dvouhodinovou sekeru?
Není snadné stihnout vlak z Rumunska do Maďarska, když každá ze zemí leží v jiném časovém pásmu a navíc se v noci posouvá zimní čas na letní. Zkrátka, nádražku Orient Express v Oradei jsme navštívit nestihli. Vynahradili jsme si to však na budapešťském nádraží Keleti pályaudvar (pozor, pleonasmus). A jak jsme se brzy přesvědčili, název zdejšího podniku Orient Kávézó skutečně nelhal.
V malebném podzemním koutku budapešťského Východního nádraží neboli Keleti pályaudvár, mezi forbesy a hajzly, se nachází skvostné bifé na stojáka. Sice neláká bohatým sortimentem, zato však svým jménem přímo vyzývá všechny dobrodruhy k netradičnímu zážitku, kombinaci mezi stezkou odvahy a testem imunity. Nepijete-li každé ráno Actimel, nezkoušejte se ani přiblížit!
Co k tomu dodat? V Karlových Varech nejenže není nádražka, ale nefunguje tam ani automat na kafe.
Kdy už tam budem? Obligátní otázka účastníků naší zimní výpravy. Brzy, vzdušnou čarou je to už jen pár kiláků! Jenže jak už to tak bývá, cesty vzdušnou čarou jsou nedosažitelný ideál a cesty skutečné jsou mnohem delší. Svíjí se klikatými a hlubokými stržemi, jsou zaváty hlubokými závějemi a nekončí ve vzdušných zámcích, ale v nádražních restauracích, tentokrát v Úštěku.
Do Okříšek nás zavedl sám osud. Vypravili jsme se na cestu na krásnou a plodnou Moravu do domova krásné a plodné KZ. Jenže NP to všechno zkurvil. Místo abychom byli zavčas na Florenci a odjeli již zaplaceným autobusem do Znojma, města s přívlastkem, šounil zvrhlý NP profily slečen na FB a kvůli tomu náš předplacený autobus firmy Psota s.r.o. ujel.
Estonsko je na Baltu takový předěl mezi postsovětským jihem a bohatým, ale strnulým severem. Pokud jedete z domoviny, můžete s přejezdem polsko-litevských hranic sledovat, jak se každou desítkou kilometrů přibližujete nordickému stylu. Ten se vyznačuje tímto:
Zdá se, že nádražky zkouší různé triky, jak uspokojit nejen místní klientelu, ale nabídnout i standard pro ty ostatní. Na jeden takový experiment je možné narazit v nádražní restauraci ve Veselí nad Lužnicí.
Continue reading “Veselí nad Lužnicí: když je každá půlka jiná”
Nádražní restaurace Depo v Brně nabízí hostům to, co žádná jiná nádražka – zdravý oběd. Tímto logem obsypaným ovocem láká zákazníky a klade důraz na pravidelnou stravu. Nalákala i nás.
Plakátovací sloup vábí na koncert Petry Janů v kostele, vchod Krkonošských papíren do arbeitu. Naštěstí je už pátek odpoledne a hned naproti se vyjímá budova železniční stanice Hostinné s nádražní hospůdkou Vagón. Ihned jsme zapadli dovnitř, abychom otestovali zdejší pohostinnost.