Nausea naučila Dalibora housti
Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz
Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)
V malebném podzemním koutku budapešťského Východního nádraží neboli Keleti pályaudvár, mezi forbesy a hajzly, se nachází skvostné bifé na stojáka. Sice neláká bohatým sortimentem, zato však svým jménem přímo vyzývá všechny dobrodruhy k netradičnímu zážitku, kombinaci mezi stezkou odvahy a testem imunity. Nepijete-li každé ráno Actimel, nezkoušejte se ani přiblížit!
Co k tomu dodat? V Karlových Varech nejenže není nádražka, ale nefunguje tam ani automat na kafe.
Kdy už tam budem? Obligátní otázka účastníků naší zimní výpravy. Brzy, vzdušnou čarou je to už jen pár kiláků! Jenže jak už to tak bývá, cesty vzdušnou čarou jsou nedosažitelný ideál a cesty skutečné jsou mnohem delší. Svíjí se klikatými a hlubokými stržemi, jsou zaváty hlubokými závějemi a nekončí ve vzdušných zámcích, ale v nádražních restauracích, tentokrát v Úštěku.
Do Okříšek nás zavedl sám osud. Vypravili jsme se na cestu na krásnou a plodnou Moravu do domova krásné a plodné KZ. Jenže NP to všechno zkurvil. Místo abychom byli zavčas na Florenci a odjeli již zaplaceným autobusem do Znojma, města s přívlastkem, šounil zvrhlý NP profily slečen na FB a kvůli tomu náš předplacený autobus firmy Psota s.r.o. ujel.
Estonsko je na Baltu takový předěl mezi postsovětským jihem a bohatým, ale strnulým severem. Pokud jedete z domoviny, můžete s přejezdem polsko-litevských hranic sledovat, jak se každou desítkou kilometrů přibližujete nordickému stylu. Ten se vyznačuje tímto:
Zdá se, že nádražky zkouší různé triky, jak uspokojit nejen místní klientelu, ale nabídnout i standard pro ty ostatní. Na jeden takový experiment je možné narazit v nádražní restauraci ve Veselí nad Lužnicí.
Continue reading “Veselí nad Lužnicí: když je každá půlka jiná”
Nádražní restaurace Depo v Brně nabízí hostům to, co žádná jiná nádražka – zdravý oběd. Tímto logem obsypaným ovocem láká zákazníky a klade důraz na pravidelnou stravu. Nalákala i nás.
Plakátovací sloup vábí na koncert Petry Janů v kostele, vchod Krkonošských papíren do arbeitu. Naštěstí je už pátek odpoledne a hned naproti se vyjímá budova železniční stanice Hostinné s nádražní hospůdkou Vagón. Ihned jsme zapadli dovnitř, abychom otestovali zdejší pohostinnost.
(Psáno pro VICE)
Tuhle jsem zaslechl, že zavřeli nádražku v Bráníku. Hodně mě to vzalo. Prý jsem vůbec nemluvil a houpal se jak starý Brůna. Když už se mnou vůbec nebyla řeč, poslali mě kluci z redakce v rámci terapie do téhle hospody. Až mi to Karel Kunrt sprostě záviděl. Karle, záviď! Š-ha-š-ha-š-ha-š-ha-huíííííííííí! Na druhou kolej přijel osobní vlak z Vizovic!
Vyjasněme si to hned na úvod. Mašinka NENÍ otrokovická nádražka, byť se nachází na peróně. Pravou nádražku najdete přímo v nádražní budově. Vzhledem k její šibeniční otevírací době se mi ji však zatím nepodařilo kvalitně zrecenzovat. A Mašinka patří k Otrokovicím stejně neodmyslitelně jako moravský primát v produkci pervitinu.