Nausea naučila Dalibora housti
Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz
Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)
Přes Vysočany moc nejezdím. Vlastně skoro vůbec. Asi proto se mi taky mohlo stát, že jsem místo rychlíku do Hradce nastoupil do důvěrně známého Šohaje. Namísto hodinové inspekce proslulé nádražky v Chlumci jsem tedy musel přejíždět z Libně do Vysočan. Oněch 40 minut, které mi bylo strávit v místní nádražce s předvídatelným názvem Lokálka, však nebyl promarněný čas.
Continue reading “Praha Vysočany: Nádherná, nádherná, nádhernáááaaááá!”
Když jsme dávali dohromady naši knihu o nádražkách, měli jsme od začátku jasno, že předmluva musí být o tom, jak to v takové nádražní hospodě chodí. A že nám ji musí napsat Erich: majitel a výčepní nádražky v Bubenči, jinak též řezník, vzpěrač a toreador v jedné osobě. Nakonec jsme se rozhodli, že mu ušetříme práci a všechna moudra z něj vytáhneme v rozhovoru, který vám teď přinášíme celý. Pohodlně se tedy usaďte pod samovar k půllitru Podkováně a nalaďte se na atmosféru Erichovy hospůdky. Je brzy po otevíračce, takže s námi ještě nesedí Ota – nejvěrnější štamgast a poslední bubenečský bard.
Trochu jsem dopředu tušil, že s nádražními restauračními zařízeními v Belgii to nebude podobná lahoda, na jakou jsem zvyklý z domovské železnice. Taky že správně – co jsem zatím spatřil a navštívil, mě příliš nezaujalo. Ani čekárny nenabídnou toho osobitého genia loci, který člověka přepadne v tuzemsku. Zářnou výjimku se mi ovšem poštěstilo navštívit v letitém městě Leuven (česky též Lovaň), kousek od Bruselu.
Na rozmachu sociálních sítí mě nejvíc baví to, že si můžu každou nádražku ještě před výletem trochu proklepnout. „Pivo hrozný, jídlo hrozný, zadní sál snad nemá žádné větrání, záchody hrozné,“ stálo v hodnocení hostivické restaurace U Kaštanu. A vidíte, přesto se mi zalíbila natolik, že v ní uspořádáme vágus fest.
Continue reading “U Kaštanu, Hostivice: Lagé rahó, Munná Bháí!”
„Pivo! A něco rychlého k jídlu!“ vyhrkl jsem na výčepního, jenž se ukrýval pod převysokým regálem plným brambůrků. „Denní nabídku máme na tabuli,“ odtušil blonďatý hezoun a ledabyle pokynul směrem k východu.
Continue reading “Modrá zahrada a Pulp Fiction, tentokráte brněnská”
Expedice do moldavské nádražky se chystala dlouho. V podstatě jsme si představovali, že půjde o něco obdobného, jako je legendární expedice Kryštůfka Robina na severní točnu (viz Kapitolu 8). Minimálně světovou stranou a počasím by to odpovídalo – Moldava se nachází v lesích na severu Čech, na hranicích s Německem a intenzivní přeháňky trvaly už od pátečního večera, kdy jsme z Prahy vyrazili směr Ústí nad Labem.
Continue reading “Moldava: Nebelovina v Krušných horách a svatý boj proti ČD”
Nádražní restaurace dokáží být silně návykovým fenoménem, trochu si tak představuji úzus heroinu. Proto jsme se svrbění našich drážních duší a absťák rozhodli zahnat organizovaným letním výletem, v rámci kterého jsme se nádražek měli nejlépe přesytit.
Continue reading “Středočeská drážní expedice, na jejímž konci čeká kotě zvané Tácek”
… a taky vapřová pečeně, anglické dnídaně a vařenéklobsy. Ano, autentickou atmosféru Balkánu můžete nasát hned na pražském hlaváku po nástupu do rychlíku EC 273 Avala směr Bělehrad.
Do Mostaru jsme dorazili plni zářícího světla, kterým nás nabily desítky a stovky náboženských suvenýrů v Medžugorje. V roce 1981 tu Vicka, Jakov, Mirjana, Ivanka, Marija a Ivan měli vidění panenky Marie. Církev jim to sice neuznala, přesto v malé vesničce, která sestává de facto pouze z jedné dlouhé ulice, vyrostl křesťanský Disneyland.
Postavit přeshraniční trať a nádraží k tomu byl takový pěkný pangermánský nápad našeho císařpána a bavorského krále. Když pak jeden rozjel se svými národy světovou válku a druhý si nechal postavit úchylný zámek, zbláznil se a utonul v jezeře, nějaké nádraží pak ve srovnání s tím logicky zapadlo. A přitom si pozornost zaslouží, nachází se totiž přímo na čáře. No, přímo…
Continue reading “Železná Ruda: Žádné holky, žádná hitparáda”