Vidžajaváda: nádražková miska Indie

20 Čvc

Vidžajaváda: nádražková miska Indie

Není žádné hrdinství cestovat po Indii vlakem druhou spací třídou. Hrdinství je cestovat druhou spací třídou ve čtyřech lidech na sedadle pro dva. Takže když přede mnou na nádraží ve Višákhapatnamu zastavil 12510 GHY BNC Express od podlahy po strop zaplněný Ásámci, začal jsem tušit, že mě čeká hodně perných osm hodin cesty.

(dále…)

Višákhapatnam: Nádražka uprostřed rezervace

6 Čvc

Višákhapatnam: Nádražka uprostřed rezervace

Višákhapatnam neboli Vizagapatam, zkráceně Vizag, je taková indická odpověď na Pobřežní hlídku. Ve městě i v okolí můžete strávit jakkoli dlouhou dobu a řešit libovolné problémy vezdejšího světa i celého vesmíru, ale stejně vždycky skončíte někde na pláži, očumujete lidi okolo a ládujete se cukrovou vatou – jejíž barvu brzy přijme i místní nádraží, jen co projde rozsáhlou rekonstrukcí.

(dále…)

RIP mlíčňák

30 Čer

RIP mlíčňák

To je ovšem velmi smutné! Byl to poslední socialistický podnik v Dejvicích. No jo, teď musí být všechno „free“, „cool“, „in“ a „multikulti“, takže mlíčňák už sem nepatří. Brzy nebudu už moci vyjít na ulici, abych se z tohoto světa nepoblil.

Pan Bogs je rozčílený a smutný. Právem. Před pár dny totiž zavřeli kultovní Mléčný bar na dejvickém kulaťáku. Podle slov paní prodavačky ho nahradí jiná občerstvovna: „Něco modernějšího a dražšího,“ dodává s povzdychem. Podle jedněch půjde o bageterii, podle jiných o vícepatrovou restauraci (a v tom případě zřejmě vezme za své kazetový strop). Hladovým pocestným tak v nejbližším okolí zbývá třeba KFC, řetězcová bageterie nebo pekařství Paul (čti kousek rozmraženého pečiva za 50 korun). Pohostinství vznikají a zase mizí. Zavření takového podniku, jakým býval náš oblíbený mlíčňák, je ovšem i jedním z mnoha příznaků toho, jak se z Prahy v jistém ohledu stává sterilní, nudné a předražené město.

(dále…)

Hejnice: Druhý pokus

22 Čer

Hejnice: Druhý pokus

O hejnické nádražce jsem se doslechl při návštěvě libereckého kraje od moudrých příbuzných Báry, a to dokonce jako o fungujícím, milém zařízení. Zimní výprava do příhraničního Bílého Potoka se tak nemohla obejít bez zastavení na hejnickém nádraží. První návštěva Hejnic však nevedla k pozitivnímu nálezu. Nádražka se tu sice nacházela a jevila i známky nedávného života, ale skrz potemnělá okna jsme viděli jen obrácené židle a pracovní nářadí, ač dle rozpisu mělo být otevřeno. Nuže, snad jen rekonstrukce, řekli jsme si a uložili si Hejnice do paměti jako destinaci, která ještě není úplně hotová.

(dále…)

Kladno: Hříchy pro pátera Knoxe

8 Čer

Kladno: Hříchy pro pátera Knoxe

„Podívej, jak nás to město láká do své náruče!“ rozplývá se Hochficht, když poprvé zahlédne sloupce dýmu stoupající ze dvou chladicích věží kladenské elektrárny. „Nepřipomíná ti to snad napřažené lidské paže?“ ptá se hlasem ještě roztřesenějším než naše žlutá Regionova. „No jo, máš pravdu. Lorenzo Bernini hadra,“ přizvukuje NP a zasněně vyhlíží dlouho očekávaný cíl naší výpravy. Malebný soumrak a tři piva v krvi odkryjí romantickou a estetickou stránku i v těch nejotrlejších nádražních povalečích. Málo platné, Kladno prostě je česká odpověď na Vatikán. Přinejmenším v naší fantazii.

(dále…)

Kladno-Švermov: Tahle země není pro slabý

1 Čer

Kladno-Švermov: Tahle země není pro slabý

V každé zemi existují místa, kde nechcete žít. Historie, mýty a legendy, mediální obrazy reálné i smyšlené – všechno tak nějak podporuje fakt, že se tam žije za trest. Ve skutečnosti může jít o obyčejné, vlastně vcelku milé oblasti. Ale se svou pověstí jen tak lehko nepohnete, ať už jste ostrakizovaná bytost či město. Upřímně nevíme, jaký je skutečný život na Kladně. Možná fajn bydlení blízko metropole. Ale koho zajímá realita vně fantazie? Když jsme se blížili k městské části Kladno-Švermov, odhodlalo se město dostát obrazu svému.

(dále…)

Rožnov pod Radhoštěm: V stínu kapradiny

25 Kvě

Rožnov pod Radhoštěm: V stínu kapradiny

Že je v Rožnově valašský skanzen, ví přinejmenším každý, kdo má doma samorost na výstavce a koberce na stěnách. Málokdo však ví, že se zde nachází také valašská odpověď na vilu Tugendhat. Ano, místní nádražka. Abychom se na její poznávací návštěvu náležitě připravili, zpovídáme ve vlaku místní holky, které předtím, než je stejně jako Donnu pustili k maturitě, chodívaly na lahváče do nádražky, které podle vzoru Beverly Hills 90210 přezdívaly Peach Pit. Klárčiny lži o tom, že měla vlastně hezké dospívání, rozsekává informace, že jedna z gympláckých tříd si do nádražky umístila tablo.

(dále…)

Frenštát pod Radhoštěm: Cogito ergo sum

18 Kvě

Frenštát pod Radhoštěm: Cogito ergo sum

„Prosímvás, je ve Frenštátě nějaká nádražka?“ zoufale se tážeme paní průvodčí poté, co zjistíme, že stánek ve Veřovicích má otevřeno jen v letní sezóně. „Jo, takový bufet pod nádražím tam je. Ale tam bych radši nechodila,“ rozpačitě odpovídá žena s kleštěmi. Zažít něco, co jsme nikdy ani zažít nechtěli? Lepší doporučení si nemůžeme přát.

(dále…)

Dřísy: Já tady žádné lidi nechci!

11 Kvě

Dřísy: Já tady žádné lidi nechci!

„Nechápu pointu vašeho dotazu,“ ozývá se ze sluchátka zastřený hlas. A to jsme se jen pokoušeli telefonicky zjistit, zda má nádražka v Dřísech po prodlouženém víkendu otevřeno. „Doufám, že hostinský není ozbrojen,“ shrnuje naše obavy Míša, když náš vlak konečně zastaví na velkém, leč opuštěném nádraží mezi Brandýsem a Všetaty. Výstup na perón je tentokrát skutečným krokem do neznáma.

(dále…)

Chrastava: Hody s květákovým granátem

4 Kvě

Chrastava: Hody s květákovým granátem

Kdesi na dalekém severu se nachází víska zvaná Chrastava. Jednou za čas zde zavane mladá kultura – to když místní mládež pořádá veselý festival zapadlých, leč cílevědomých kapel ve vybetonkovaném prostoru chrastavského koupáku. Také se tu často přestupuje. Ale hlavní dominantou tohoto sídla je jisté zařízení nalézající se na nádraží. Ano, chrastavská nádražka je vyhlášená. Předcházejí ji jak zkazky spokojených strávníků, tak reklamní tabule vyvěšená hluboko ve městě.

(dále…)