Vzhledem k tomu, že už tu máme jeden precedens (Brusel), rozhodl jsem se, že dám nádraží v Roskilde ještě jednu šanci a všechna restaurační zařízení v okruhu 50 metrů kolem stanice prohlásím za nádražku.

Před nádražní budovou se tedy otáčíme doprava a severskou tmou a mrholením míříme k sálajícím oknům podniku George’s Bodega. Interiér je teplý, útulný, vyvedený v nesčetných odstínech tmavohnědé, do očí hned u dveří praští bizarní imitace krbu, vyrobená z krbové mříže a ploché obrazovky promítající hořící polena. Na stěně zašlá skupinová fotka štamgastů přes hospodou. Narváno a zakouřeno, bar oblehnutý různými zjevy. Hospoda se skládá z obligátních dvou místností – vpředu bar a dva hrací automaty, vzadu „salon“. Hajzlíky euro-vyleštěné.

Točené nevedou, takže jsem u pohledné barmanky zakoupil obstojný lahvový ležák Tuborg Grøn za zde velmi nízkou cenu 19 DKK/třetinka. Kromě něj tu ještě můžete dostat bezchutný Carlsberg, belgické Leffe a široký výběr lihovin, mezi kterými převažují záhadné bylinkové šnapsy. S jídlem nepočítejte.

Po dobu našeho pobytu v Jirkově sklípku jsme mimo jiné zaznamenali 1x opilce hovorného, 1x opilce obtížného, 2x opilce v maskáčích mířícího z či do kasáren, X náctiletých metalistů a konečně i 1x místní vágusačku, u které jsme se nemohli shodnout, zda je to Eskymačka (pardon, Inuitka) nebo nikoliv.

Otevírací doba neuvedena, ale v pátek o půlnoci se ještě rozhodně zavírat nechystali. Dopoledne se sem budete dobývat marně.

Sečteno a podtrženo, hospoda příjemná a vhodná nejen pro čekání na noční vlak.

P.S.: Bůh ví, proč tu nálevnám říkají zrovna bodega. Každopádně zde naleznete tematicky spjatý článek.

Atmosféra: * * * * *
Obsluha: * * *
Pivo: * * * *
Jídlo: nevedou
Hajzlíky: * * * *

Před našimi sportovci z Modety Jihlava bledne závistí nejen celá základní jedenáctka Sampdorie, ale i módní policie…

Už jsem pochopila, že sportovci se některých věcí nevzdají a o běžkaři v láptích a vaťáku si i nadále budu moci nechat jen zdát. Ale ono to vlastně není až tak špatné - v přiléhavých legínkách se ukazují ty nejlepší mužské vlastnosti. Dresíky rovněž nejsou k zahození a čelenka ve vlasech mi vždy připomene mé dětské platonické lásky z řad indiánů. Co mě ale dokáže dostat na kolena, je i něco tak malého jako správná nášivka na správném místě. Je v tom názor, je v tom vtip, tak má správný vágus žít. Prostě cajk!!!

Ačkoliv je shnilé království jedna z nejšťastnějších zemí na světě, místní ceny alkoholu jsou neveselé, a tak jsem tu nucen pít dobroty, kterých bych se normálně ani netknul. Myslím, že za pár měsíců bude můj žaludek připomínat něco mezi ostravskou olejovou lagunou a vnitřkem černobylského sarkofágu. No nic, alespoň jsem pro vás připravil krátký test těch nejlevnějších utrejchů ze zdejších sámošek…

1) Dansk Pilsner

Nejlevnější pivo široko daleko, tudíž i nejčastější ozdoba každého večírku. Hromádky prázdných třetinek spolehlivě najdete i na velmi nepravděpodobných místech. Jednoduchá etiketa zelené barvy zdůrazňuje především 4,6% obsah alkoholu, lehce přikrášleno obilnými snopy okolo. Lehkou ironii v názvu pomíjím. Vůně nijaká, stejně tak chuť. Bublinková voda s pivní příchutí? Za dva a půl penízku s dírkou uprostřed, proč ne. Hrdým výrobcem je diskontní řetězec Fakta.

2) Prins Kristian

První zákon lihovin: čím je větší plachetnice na etiketě, tím je cena nižší. Alkoholy bez plachetnice neberte v potaz. Takže tu máme láhev nemlich jako od tuzemáku, uvnitř pak světlé pivo nevýrazné chuti se silným závanem kvasnic. O korunku dražší než Dánský ležák, o procento silnější. Leč tahle drožďová podivnost za to fakt nestojí.

3) Danish Pride

Dánská hrdost? Eh?! Že by tady měli nějaké tajné nazi-pivovary? No každopádně za cenu dvou Dansk pilsnerů můžete koupit osm procent alkoholu a zbytek lahve plný neuvěřitelné pivní břečky. Do piva patří chmel a ne sirup proti kašli, si myslím. Vůně taktéž nasládlá a nevábná. U mě propadák, ale soudě dle lahví okolo kontejnerů domorodci celkem oblíbené pitivo.

4) Små Blå

Tak tohle už patří do kategorie patoků s výstrahou. Malá modrá? Dvacetiprocentní lékořicová vodka? A to si ze mě dělají legraci? Možná použitelné jako leštidlo na nábytek, ale k pití rozhodně ne. I tu rozkošnou modrou flašku jsme obratem vyhodili. Never more!

5) Kirs Sano

Levnější než krabicák, patnáct procent alkoholu za šestnáct DKK, chuť neuvěřitelná. Kdosi tu prohlásil, že: „…it smells like death“. K tomu nemám co dodat. V nose i na jazyku skutečně cítíte hnijící chryzantémy, polské svíčky a hřbitovní hlínu. Výrobce uvádí, že do toho dává cukr, líh, vodu, ovocné víno, „višňové“ aroma a spoustu chemikálií, nejspíš na zlepšení chuti. Samo o sobě hubuleptající, ale když ho smícháte s colou, získáte ucházející hopsinkovou šťávu. Něco tak obskurního si rozhodně zaslouží být vítězem testu.

P.S.: Ke cti všech uvedených patoků je potřeba uvést, že veškeré lahve i plechovky jsou vratné. Štěstí, kam se podíváš….

Tyhle kluky z Belgie zbožňuju. A můžu si dokonce vybrat ze dvou důvodů. Buď jsou to melancholické kytarové podklady, nebo ultimátní elektronický masomlejn jako od Horsta Fuchse. Being Kurtwood bylo skvělé i s Acherem a Bleubirdem a hostovačku Radical Face na druhém albu jsem si zpíval místo vánočních koled. Na nové desce se posouvají se někam k dubu, ale v jejich podání to zní trochu jako mluvení do dubu. Titulní Shotgun Rules s hostující Marinou Gasolinou dává, zato M. Sayyid z Antipop Consortium na můj vkus moc nezazářil. Ale to neznamená, že je mám míň rád. Někoho, kdo nahraje písničku s takovýmhle názvem a videoklipem, totiž nemůžete jen tak zavrhnout.

A jak by řekl klasik Google coby odborník na překlady z vlámštiny: “Ale spíše než nadále vyřizovat sednout, a rozhodli Graap Geeter pak ale novou strategii Shotgun Pravidla a volného hodu line prostřednictvím svého nového labelu Marathon Of Dope.” Takže TADY to je.

Honza mi dal dva lístky, že hrají s Janou Koubkovou na Pražském hradě, a že můžu pozvat a oslnit nějakou lepou devojku. Půl dne jsem přemýšlel, která bude ta pravá – až jsem nakonec pozval Jiřího.

(more…)

Vágus módní policie opět zasahuje. Když vyrazíte na hory do Rakouska, vemte si s sebou nejen placatici, ale i šitíčko…

Vědcův až příliš ležéní outfit hodnotí Betla:

Nevím, nevím, co si s tímto modelem počít. Kalhoty chválím. Promyšlená práce s detaily jim dodává ten správný vágus šmrnc aneb: díra je nejlepší krejčík! Můžeme ovšem vésti debatu, zda toto umístění není již poněkud klišé… Kladně rovněž hodnotím výběr modela - profesionál každým coulem…

Co ovšem nemohu přenést přes srdce, je mikina a ostatní doplňky. Je opravdu nutné uchylovat se k možná kvalitním, ale tak nudným, bezkrevným, tuctovým a fádním “outdoor” výrobkům, když lze najít tolik krásných uválených mikin, pletených svetrů po dědovi, poctivých pracovních rukavic… A to nemluvím o takových bonboncích jako například o vaťáku!

Za tento nedostatek mohu ohodnotit maximálně na 50 %.

Tak aby bylo jasno – teď nebudu plivat na stranu Demokratů za Silné Bulharsko, ba ani na ctihodnou De Surinaamsche Bank, nýbrž na Danske Statsbaner. Ano, ono je fakt něco shnilého na ajznbáně dánské.

(more…)

Jako já nechci nikoho nasrat, ale po poslechu Karaoke Tundry s Peťo Tázokem sem byl jednoho brněnského večera natolik znuděn, že od další hiphopové skvadry sem čekal jen to nejhorší.

(more…)

Náhoda a přítel google tomu chtěli, že jsem se tuhle proklikal až na tuhle stránku. Předpokládám, že každý uživatel internetu asi bude znát databázi imdb.com. Při zhlédnutí tohoto encyklopedického veledíla ale nejspíš dostane chuť vrátit řidičák. Stránky imcdb.org sice nevynikají žádným nápaditým designem, ale o ten tady nejde. Velorex z Vrchní, prchni, rozstřílená Dačka (pardon, Renault 12) ve Flic ou voyou, tříkolka z Mr. Beana, Kit z Knight Ridera. A samozřejmě i Upír z Feratu a Electra Glide in Blue. Všechno to tam je. Filmoví a automobiloví fanoušci, TOHLE jsou stránky, na kterých strávíte mládí.

A abychom tu měli i nějaké veselé video, přidávám své oblíbené. Maďarsko, Barkas a Schumacher. Co chcete víc?