Archive by Author

Da Nang: Zklamané volské oko

3 Čvc

Da Nang: Zklamané volské oko

Jeli jsme takhle z Da Nangu do Huế a rozhodli jsme se, ze lístek koupíme až na nádraží, protože 75 000 dongů (75 korun), za ktere to šlo koupit přes internet, se nám zdálo moc. Na nádraží nas hbitě odchytil týpek v drážní uniformě a začal nám nabízet onen lístek za 100 000, což jsme pochopitelně odmítli i přes jeho anglické „same same“. Bohužel u přepážky jsme se dozvěděli cenu 94 000. Smlouvání kupodivu nefungovalo, a navíc by to byly místenky různě po vlaku. Vrátili jsme se tedy k překupníkovi, kteremu jsme posléze začali říkat agent. Ten nám dokonce dopřál místenky v kupéčku, které bylo jen pro nás, takže to byl nakonec asi dobrý deal. A navíc nám ukázal místní nádražku.

(dále…)

Nášik: Dobré jídlo, dobrý pocit

5 Čer

Nášik: Dobré jídlo, dobrý pocit

Jestliže do Nášiku přijedete vlakem, zdejší nádražní kantýnu takřka nelze minout. Nezastraší-li vás už na peróně chybějící kusy dlažby obehnané ohromnými nápisy NEBEZPEČÍ, najdete ji hned pod schodištěm na prvním nástupišti. Mnohem stylovější je však příchod od města. Nádražka má totiž svůj vlastní zadní vchod, který vypadá sice trochu nenápadně, ale zato naprosto epochálně – zaparkované kolo a partička místních vágusů potvrzují, že nádražková kultura je univerzálně přenosná napříč celým světem. Restaurace nese název Swapnam, tedy sen. Snídám, tedy jsem.

(dále…)

Liptovský Mikuláš: hore zmar, dole slasť

29 Kvě

Liptovský Mikuláš: hore zmar, dole slasť

Pokiaľ patríte medzi milovníkov a milovníčky ľahkého bizáru a razíte cestu na Liptov s vidinou návštevy Jánošikovej mučiarne, či vás zaujíma maliarska a grafická tvorba Kolomana Sokola, chcete sa nechať unášať oázou slobody v miestnom kultúrnom centre Diera do sveta, alebo ste sa vydali za prírodným bohatstvom Liptovskej Kotliny, obklopenej zo severu Západnými a z juhu Nízkymi Tatrami, ste tu správne. A ako inak sa sem dopraviť, než vlakom, že.

(dále…)

Bruxelles Midi: arménsko-francouzská býčí pralinka

3 Dub

Bruxelles Midi: arménsko-francouzská býčí pralinka

Před dlouhou a náročnou celodenní cestou domů jsme si chtěli trochu spočinout tak říkajíc po našem. Nádražku klasického českého typu jsme ale hledali v nádražní budově Brusel-jih marně. Budova uvnitř vypadá jak velké nákupní centrum s východem na povrch eskalátory pro cestující Eurostarem do Londýna, Thalysem do Paříže a TGV kdoví kam. Skoro jsme ztráceli naději, avšak po půl hodině bloumání křížem krážem jsme nakonec hospodu, které jsme se nestyděli říct nádražka, přeci jen našli, jen jsme museli vyjít z nákupáku/nádraží ven na světlo. Stojí přímo proti jednomu z vchodů.

(dále…)

Hue: Císařovy nové brýle

13 Úno

Hue: Císařovy nové brýle

Od dob, kdy se tady ještě žvejkal croissant, neprošla železniční doprava ve Vietnamu na rozdíl od této země pražádnou revolucí – tedy pokud nepočítáme instalaci LCD obrazovek do vagonů třídy s měkkými sedadly, instalaci těchto měkkých sedadel a instalaci klimatizace (která je v celé jihovýchodní Asii všudypřítomná a nastavená na osvěžujících deset stupňů). A tak po jedné trati dojedete ze Saigonu do Hanoje Expresem sjednocení za krásných 30 hodin.

(dále…)

Případová studie Masaryčka: Od skutečné Emy do zaměnitelných pekel

30 Led

Případová studie Masaryčka: Od skutečné Emy do zaměnitelných pekel

„A paní vedoucí skončila kde?“„Jaká vedoucí?!? Obyčejná prodavačka to byla.“ Stojíme v zatím fungujícím květinářství poblíž pokladen, ze kterého vedly ještě nedávno schody do zařízení s všeříkajícím názvem „káva – internet“. Vlevo nad schody několik předpotopních počítačů (a internet), vpravo pultík, poličky, čtyři stoly a zařízení, které zahubil zákaz kouření. „Paní vedoucí“ jsme říkávali ženě neurčitého věku (že jí bylo přes osmdesát byla stejně šokující informace jako ta o konci podniku) s nejpečlivějším účesem v centrální Praze. Jindy jsme jí taky říkávali paní Ema, protože právě tady – a nikoliv ve vyhlášeném espresso baru – se dalo narazit na skutečně originální kávové výtvory. Coffee art na vyňuňaném flat white už nikoho nedojme – raději Mercedes!

(dále…)

Vágusí rok 2018: Dobře ještě bude!?

28 Pro

Vágusí rok 2018: Dobře ještě bude!?

Jaký byl právě končící rok s pořadovým číslem 2018? Co v něm bylo nejzajímavější, nejbizarnější a co nejvíc na hovno? A kam směřuje vezdejší svět v roce 2019? Uplynulý rok hodnotí naši kolegové, známí, přátelé a příbuzní.

(dále…)

Dobře už bylo

28 Lis

Dobře už bylo

Jo, vydali jsme další ročenku. Tenhle sborník vznikal v těžkých bolestech více než dva roky, za něž se toho v našem světě i ve světě kolem nás stalo až příliš mnoho. První texty jsme začali psát koncem léta 2016, první ilustrace vznikaly před Vánoci 2017, zatímco teď nám končí říjen léta Páně 2018. Nebudeme vám zastírat, že je to na obsahu ročenky vidět, pokud vlastně ještě lze nazvat ročenkou něco, co vzniká půlku volebního období. Některé texty mají platnost nadčasovou a věčnou, jiné zastaraly až překvapivě rychle. Ale vlastně to tak nějak všechno dává smysl. Dobře totiž bylo tehdy, kdy ještě naše texty dávaly smysl. Dobře bylo tehdy, kdy svět ještě dával smysl.

Ročenku věnujeme všem, se kterými nám kdy bylo dobře.

Koupíš ji za 89 korun, piš na knjaz tečka milos zavináč email tečka cz

(dále…)

V hotýlku – † 2018

25 Lis

V hotýlku – † 2018

Psát nekrolog hospody V hotýlku na rohu Koubkovy a Lublaňský je pro mě dost snadný, protože ačkoliv to byl opravdu prvotřídní pajzl, nikdy mi nepřirostl k srdci natolik, abych se stal jeho pravidelným návštěvníkem a následně tesknil nad jeho zánikem. Ale vzhledem k tomu, že se Hotýlek nacházel v mým hoodu a chodil jsem pravidelně kolem, tak jsem tam samozřejmě párkrát zavítal – a většinou to stálo za to.

(dále…)

Triumf ega

21 Lis

Triumf ega

Poslední dobou přišly vlivem mocných osmičkových výročí do módy hluboké analýzy stavu světa a společnosti, které odhalí skryté potíže naší doby a mají úspěch nejen u předplatitelů Respektu. Zkusili jsme si tedy taky zahrát na Taberyho a v oprášené rubrice Sukovice předestřít sociologickou analýzu jednoho kavárenského trendu.

(dále…)