Posted on

Národní železniční muzeum Nové Dillí: Čár dhám všech šotoušů

Městský železniční okruh v Dillí se často uvádí jako vzorový příklad zpackané veřejné dopravy. Většina zastávek je schovaná někde v křoví, na spoje nenavazují žádné městské autobusy a po trati projedou jen tři nebo čtyři osobní vlaky denně. Když jsem se onehdy chtěl svézt z nádraží Safdardžang na Hazrat Nizámuddín, přednosta mi suše sdělil, že vlak, který jsem si našel v jízdních řádech neexistuje a že teď tedy rozhodně nic nepojede.

Continue reading “Národní železniční muzeum Nové Dillí: Čár dhám všech šotoušů”

Posted on

Tatranská Lomnica: Ostrůvek klasiky v moři komerce

Ve slovenských horách existují dva druhy lavín, ty které chcete a ty které nechcete zažít. Ta na nádraží v Tatranské Lomnici je celkem bezpečná, a pokud bude větší, s trochou štěstí z ní vyváznete jen s lehkou kocovinou. Jedná se o nádražní restauraci Lavína, která je přímo v srdci Tatranské Lomnice.

Continue reading “Tatranská Lomnica: Ostrůvek klasiky v moři komerce”

Posted on

Košice, Staničný Pivovar: Brána východu

„Čau, Samčo, co ty tady, člověče?“ – „A, čau Smršíne, jedu z Ostravy z koncertu,“ říká mi zarostlý kamarád s přívětivým úsměvem a podává mi ruku. Má ji od třpytek. Teď mám od třpytek ruku i já. Viděl jsem ho už od výstupu z vlaku. Nebyl jsem si jistý, že je to on, na východním Slovensku může mít háro, dredy a kytaru přes záda s plyšovou muchomůrkou zavěšenou na batohu každý druhý, ale byl to on. Je šest ráno, slunce se líně válí nad kopci, je léto, teplota vzduchu 11 stupňů, právě jsem přijel do Košic.

Continue reading “Košice, Staničný Pivovar: Brána východu”

Posted on

Kabinu musíš umět přechcat aneb Psycho dorostenecké kopané

Kuneš: Pročs vlastně přestal hrát fotbal, bro?

OuBí: Víš, jak to je v dorosteneckým fotbale, kdy přijdeš do kabiny a borci tam na sebe vytahujou čuráky a baví se o tom, jak má kdo velkého nebo malého šulina a kdo má svěšenou prdel? Myslel jsem, že když člověk bude hrát třetí ligu se staršíma kopačkama, tak z týhle demence nadobro vypadne. Mýlil jsem se… Samozřejmě se tam našly cenné výjimky, ale ty byly koneckonců i v dorostenecký kabině. I díky nim jsem to nezabalil o několik let dřív.
Tys skončil proč? Srali tě trenéři a ty sis chtěl raději číst Holana?

Continue reading “Kabinu musíš umět přechcat aneb Psycho dorostenecké kopané”

Posted on

Tanvald: „Tak, a takhle to mám zas aspoň z krku!“

Tak zahlásil za mnou omluvným tónem vysoký blonďatý vousáč poté, co si právě odříhl tak hlasitě, až zarezonovaly secesní litinové sloupy podpírající podloubí tanvaldského nádraží. Já jsem si tak mohl znovu uvědomit, co mě vlastně přivedlo 22. prosince do mrazivé tmy před rozsvícenou nádražku – poslední pokus sehnat dárek k Vánocům Chlupatý zuby. Neměli je totiž v žádném knihkupectví, ani v antikvariátu, a z webu vagus.cz mi odepsali, že jeden z posledních výtisků by se měl skrývat právě zde…

Continue reading “Tanvald: „Tak, a takhle to mám zas aspoň z krku!“”

Posted on

Středověk is not dead! Bohužel…

Jdeme si takhle s Koubou v Litoměřicich po náměstí a cotyvole nevidim?! Zase si nějaký kašpaři hrajou na středověký rytíře. Na první pohled je vidět, že jejich jediný znalosti o středověkym vošacení pocházej z pohádek s Honzou Čenskym. Narozdíl od nestárnoucího plejboje, kterej se dycky rád příjde mrknout na nějaký to mladý roští na Miss čehokoli, tydle hoši se nechali řádně zarůst vousem. „To je blackmetal,“ prohodí Kouba.

Continue reading “Středověk is not dead! Bohužel…”

Posted on

Mukačevo: Sundej si respirátor, tady se to neřeší

Kde začít? Až přímo na nádraží v Mukačevu? Nebo při příjezdu maršrutem do Mukačeva? Nebo při odjezdu z jižního autobusáku v Užhorodě? No, asi tam. Je neděle, tři čtvrtě na deset ráno a nemám ponětí, v jakých intervalech maršruty mezi Užhorodem a Mukačevem jedou. Paní na kase mi dává povzbuzující informaci, že jede za čtvrt hodiny. První věc se povedla! S úsměvem, který přes respirátor není vidět, platím 43 hřiven a jdu směrem k nástupištím.

Continue reading “Mukačevo: Sundej si respirátor, tady se to neřeší”