replica rolex watches tudor replica

Posts

Posted on

Tatranské potulky nádražkové – 1. díl: Štrba

Táto tatranská dovolenka mala jasný cieľ a to posedieť v miestnych nádražkách. Nasať atmosféru a niečo málo alkoholu takpovediac zdola. Nájsť prednosti ale i zatrateniahodné vlastnosti a vypočuť si niekoľko miestnych štamgastov. Celý život študujem i pracujem v gastre a tak vám moje pohľady možno prídu niekedy málo vágusácke. Najšťastnejší sa však cítim v podniku s atmosférou. V podniku ktorý má ducha a na nič sa nehrá. Tam prehliadam všetky pravidlá obsluhy aj etikety a len užívam moment. Je to vlastne oslobodzujúce sa na chvíľu zbaviť tejto profesnej deformácie. Nebudem zdržovať takže nazdravie!

Continue reading “Tatranské potulky nádražkové – 1. díl: Štrba”

Posted on

Rožnov pod Radhoštěm: Poslední tečka

Tuto pracovně-domovskou nádražku jsem navštěvoval léta s kamarádem Vidlou, který je místní. Stala se pro mě rituálem před mou dovolenou vlakem po naší vlasti. Po práci jsme se sešli v tomto lokále a dali si pár lahváčů Radegastu. Jak tady bylo tady zvykem, na stojáka. Pozorovali jsme čilý ruch kolem nádraží a přitom jsme probírali život. Poté už mě čekal vlak do Valašského Meziříčí a Valašský expres směr Čechy. Před pár lety jsme se dozvěděli o rekonstrukci nádraží a jeho okolí. To vyvolalo naše obavy o budoucnost bufetu. Bohužel se naše obavy naplnily. Nádražka půjde k zemi, jelikož se prostor kolem nádraží revitalizuje. Jako útěchu se město rozhodlo uspořádat rozlučkovou akci s názvem Poslední tečka.

Continue reading “Rožnov pod Radhoštěm: Poslední tečka”

Posted on

Česká Třebová: sekulární chrám

Konečně se mi podařilo v Třebové přestupovat jindy než v pondělí v 7 ráno, byla to čtvrthoďka, takže zcela naklid. Zatímco celý uzel prochází rekonstrukcí, stará zarážedla, zeleň i dobové rezavé příhradové sloupy trakčního vedení mizí, nádražka zůstává netknuta. Tedy hemžením a entropií. Štamgasti ani jiné stálosti nikam nejdou, to bez obav.

Continue reading “Česká Třebová: sekulární chrám”

Posted on

Tanvald: nádražková pozůstalost

Když ve studeném zimním večeru vystoupíte v Tanvaldu z pražského rychlíku a v nádražní budově nesvítí ani jedno okno, věstí to trochu průser. Marné bušení na dveře už rok a půl zavřené nádražky, to je moje blbost. Ale čekárna zamčená už před šestou hodinou večerní, to je vyloženě podpásovka. Nezbývá nic jiného než před zimou utéct mimo nádražní budovu. Naštěstí přímo naproti svítí podnik „Jana’ s bistro“.

Continue reading “Tanvald: nádražková pozůstalost”

Posted on

Zábřeh na Moravě: Když se zpoždění stává výhodou

Lednové sobotní poledne, počasí venku je své. Vítr, sníh, ledovka a čas tak akorát na hraně, ještě do tmy něco zažít.

Protože vlaky na rozdíl od aut jezdí tento den dobře, volím vlako-výlet, ověřenou klasiku vrchním tahem přes Lichkov, do kterého se dostávám novým spojem Českých drah – Baltic express. Pak přes Dolní Lipku a Červený Potok, zasněženou krajinou směrem do Hanušovic. Dále spěšným vlakem od Jeseníku do Zábřehu na Moravě, který je poslední přestupní zastávkou cesty. Jízda se nese v duchu lehkých zpoždění, která na sebe plynule navazují a výlet tak splňuje veškeré normy kvalitně prováděného šotoušení. To potvrzuje i lehké svědění v oblasti příslušných orgánů, především když projíždíme již zmiňovanou zimní krajinou mezi Králickým Sněžníkem a Hanušovickou vrchovinou.

Continue reading “Zábřeh na Moravě: Když se zpoždění stává výhodou”

Posted on

Úskalí francouzských bistrovozů

Můj dnešní spoj a symbol francouzských železnic, vlak TGV, vyjíždí z malého města Thionville, ležícího na hranicích Lucemburska a Francie, do dějiště letošní olympiády. Pro počet vagónů jen stěží vidíte na konec soupravy. Postupně do mého vagónu nastupuje deštěm skrz naskrz promočená skupina zpívajících francouzských skautů, kteří stejně jako já míří do Paříže a po celou cestu se starají o nepřetržitý hluk, zabraňující soustředěné četbě nebo vlakovému rozjímání. Začínám hledat v poměrně zdařilé mobilní aplikaci francouzských drah SNCF cestu do jídelního vozu. Je to kousek, jeden vagón od mého místa v horním patře vlaku, proti směru jízdy.

Continue reading “Úskalí francouzských bistrovozů”

Posted on

Liberec: Tak nám zase otevřeli nádražku

Letos oslavíme 165. výročí otevření tratě Süd-norddeutsche Verbindungsbahn mezi Reichenberg a Pardubitz. Vlaky stále dodržují jízdní řády z doby otevření tratě za vlády císaře pána Franze Josefa, a to i díky podpoře současného dopravce Arriva, který vdechl druhý život již dávno vyřazeným jednotkám německých S-Bahn. Jediné co nám poslední dva roky chybělo, byla fungující nádražka, aby se tento jízdní zážitek dal přežít při zachování vlastního duševního zdraví.

Continue reading “Liberec: Tak nám zase otevřeli nádražku”

Posted on

Bük: Já jsem dcera Maďara!

Chytni se za jazyk a řekni: „Já jsem dcera Maďara!“ Fousatý vtip, který jsem v počátcích své toulavé kariéry slyšel na open-air koncertě od frontmana bluesrockové kapely, která ve svém slavném patetickém textu deklaruje, že „na starym nádraží, tenhleten vlak už dávno jel“, aby se posluchač vzápětí dozvěděl, že: „tenkrát se pilo všech značek levnejch vín, pro co se žilo, snad jen pro dívčí klín“. Vyzbrojen mimo jiné oběma jmenovanými atributy zpěvákova mládí, nezbytnými pro opravdový život devadesátkové máničky jsem se po důkladném studiu jízdních řádů odhodlal prozkoumat taje typické nádražní restaurace země praotce Hunů.

Continue reading “Bük: Já jsem dcera Maďara!”

Posted on

Hranice na Moravě: příště na dýl

„To je nějaký nóbl hrnek,“ odpovídá kamarád na mou fotku z dopoledního bistra legendární hranické dvojnádražky, kde se po včerejším třídním sraze spravuju kafem.

Pan provozní si dává záležet nejen na servírování mého kafe, ale hlavně na přístupu k zákazníkům. Koláček navíc, přátelské slovo pro pravidelné strávníky, pamatovák na oblíbené frťany zákaznic.

Continue reading “Hranice na Moravě: příště na dýl”