Tag Archives: NP

Gelnica: Hnilecký hoax

16 Říj

Gelnica: Hnilecký hoax

„Zdarec, jak se máte? Hledám mrdačku,“ otevírá NP konverzaci větou, kterou se pečlivě naučil při sledování nočních SMS seznamek na televizi Óčko. K jeho smůle žádná z přítomných dívek nehne ani brvou. Jsme v Gelnici. Místě, o kterém jsme si dlouho mysleli, že nemůže existovat.

(dále…)

Otrokovice: Show must go on

18 Zář

Otrokovice: Show must go on

„Ty jsi taková piča, já jdu do piče!“ dohadují se dva bezdomovci o zbytek posledního malého piva. Truchlivější začátek sobotního večera na otrokovickém nádraží si lze jen těžko představit.

(dále…)

Gori: Stalinovy slzy

21 Srp

Gori: Stalinovy slzy

Ioseb Besarionis dze Džugašvili, řečený Stalin, se narodil 18. prosince 1878 v Gori. A to je asi tak jediná zajímavá věc, která se kdy v tomto městě udála. Dnes se o Gori říká, že je to tak nudné místo, že se tu můžete klidně procházet po hlavní třídě a ani vás nic nepřejede.

(dále…)

Lókmánja Tilak Terminus: Čtyřicet v konečníku

17 Čvc

Lókmánja Tilak Terminus: Čtyřicet v konečníku

„Dva paisy, to byla tenkrát velká suma. Moje první vydělané peníze. Okamžitě jsem je utratil za čaj a omeletu v nádražní kantýně,“ vzpomíná na staré časy otec v románu Em and The Big Hoom od Jerryho Pinta. Z jeho dalšího vyprávění vyplývá, že do Bombaje musel přijet před rokem 1957, kdy byla indická měna převedena do desítkové soustavy. Na kterém nádraží tehdy nosil kufry, se už ale bohužel nedozvíme.

(dále…)

Eetsalon Van Dobben: Za hradbami uzenek

23 Dub

Eetsalon Van Dobben: Za hradbami uzenek

Nádražka v Amstru je. Historická, udržovaná, ukrytá v prvním patře historického nádraží Amsterdam Centraal před zraky místňáků pospíchajících do práce i turistů ženoucím se za dobrodružstvím. Dnes však nejen ukrytá, ale i zavřená pro veřejnost. „Uzavřená společnost,“ hlásí nekompromisně tabulka před vchodem.

(dále…)

Nágpur: Mechanická mandarinka

20 Úno

Nágpur: Mechanická mandarinka

„Nágpur. Čím víc na jih, tím větší vedro. A tím větší kokoti,“ stojí v mých deníkových záznamech z listopadu 2008. Do hlavního města citrusů, hinduistického extremismu a dalitského buddhismu se vracím po devíti letech a jedenácti měsících.

(dále…)

Vsetín: Malé pojednání o poklidném nerůstu

26 Pro

Vsetín: Malé pojednání o poklidném nerůstu

Poklidné adventní odpoledne naplněné bezcílným scrollováním po obrazovce mobilu. Málokdo by tušil, že na valašském instagramu má brzy vybuchnout Krakatoa.
„Vsetínská nádražka má otevřeno a dívají se v ní na teletext!“ poslušně hlásí Klárka.
„TO JE TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ VÁNOČNÍ DÁREK VŠECH DOB!!!“ nechává volný průtok Caps Lock lásce NP. „Já začínám věřit, že snad dobře ještě bude,“ dodává po několika dechových cvičeních a meduňkovém čaji.

(dále…)

Kutaisi I: Gruzínská odpověď na Makotřasy

14 Lis

Kutaisi I: Gruzínská odpověď na Makotřasy

„Slíbil jsem ti, Ladíku, že na tebe na železničním nádraží v Kutaisi počkám a večeři v restauraci objednám,“ ozval se z telefonního sluchátka důvěrně známý stařecký hlas. „Tak jsem skutečně učinil. A nyní již pospěš, sic ti to chladnoucí chačapuri všechno spořádám,“ labužnicky mlaskl dědeček a zacinkal příborem na znamení konce hovoru.
„Ach tak,“ povzdechl si smutně Ladík a vydal se teplou gruzínskou nocí z železniční stanice Kutaisi II vstříc stanici Kutaisi I.

(dále…)

Kutaisi II: Výprava za zlatým hounem

31 Říj

Kutaisi II: Výprava za zlatým hounem

Podle starověkých bájí a pověstí bylo Kutaisi hlavním městem království Kolchidy. Mnoho památek po tomto slavném věku sice ve městě nenajdete, podlehly totiž psychedelické sovětské mozaice na zdejší tržnici, této stalinské čistce veřejného prostoru. Zato hledat nádraží Kutaisi II je skoro jako výprava za zlatým rounem. Je dobře schované za autobusovou stanicí a především obrovskou tržnicí, kde seženete úplně všechno od kuřete až po rozbrusku.

(dále…)

Mccheta: Tady Ježíš nebyl

10 Říj

Mccheta: Tady Ježíš nebyl

Všimli jste si někdy, že Ježíš Kristus kráčí celý trek na Golgotu vkusně oblečen a teprve na kříži visí polonahý? A napadlo vás někdy, kam se všechny ty hadry asi ztratily? Tak já vám to řeknu. Ježíšovo roucho prý vyšmelil gruzínský žid Eliáš od jednoho římského vojáka a hned se s ním vyrazil pochlubit domů do Mcchety. O tom, jakým dopravním prostředkem do Gruzie dojel, historické prameny mlčí.

(dále…)