Železniční stanice Pula je konečnou stanicí na trati Pula–Buzet. Nachází se severozápadně od centra v blízkosti přístavu přímo na břehu Jaderského moře. V blízkosti nádraží se nacházejí větší secesní činžáky postavené za Rakouska-Uherska, což není v samotné italsky vyhlížející Pule úplně běžné. Před rozpadem jugoslávské federace jezdily vlaky na této trati až do slovinské Divači. Dnes je trať odříznuta od chorvatské železniční sítě a na chorvatské straně končí vlaky ve městě Buzet.
On tratí aneb Když hvězda padá do insolvence
Býval zatraceně dobrým hokejistou. Pak ale udělal ten nejhorší hřích a skončil kariéru. A pak zas. A ještě jednou. Nakonec ji skončil v době, kdy už vůbec nikdo nevěděl, že ještě chytá. Jestli měl hokej svoje Nagano, marketing zažil svoji Hirošimu. A v obou případech byl hlavní postavou Dominik Hašek.
Continue reading “On tratí aneb Když hvězda padá do insolvence”
Ružomberok: Nečekaně dobrá jalovcová smršť
Zimní nabídka relačních jízdenek nás zlákala k návštěvě tohoto napůl horského a napůl průmyslového městečka k zimním radovánkám. Trochu tvrdě vypadáváme z výšky Pendolina na nízký betonový perón a kulháme k překrásné dřevěné historické nádražní budově. Hledáme nějakou nádražní osvěžovnu, abychom se patřičně odměnili za cestu. Nacházíme z druhé strany nádražní budovy Jedáleň na stanici, vypadá dobře, ale má jednu chybu, je zavřená. Dle papíru nalepeného na dveřích funguje od 7:00. Trošku nás to přivádí do rozpaků, zda jsme takové lemry, že se chceme ožrat až tak pozdě ve tři odpoledne a už je zavřeno.
Continue reading “Ružomberok: Nečekaně dobrá jalovcová smršť”
Tatranská Lomnica: Ostrůvek klasiky v moři komerce
Ve slovenských horách existují dva druhy lavín, ty které chcete a ty které nechcete zažít. Ta na nádraží v Tatranské Lomnici je celkem bezpečná, a pokud bude větší, s trochou štěstí z ní vyváznete jen s lehkou kocovinou. Jedná se o nádražní restauraci Lavína, která je přímo v srdci Tatranské Lomnice.
Continue reading “Tatranská Lomnica: Ostrůvek klasiky v moři komerce”
Přemyšl: Svatyně všech nádražek
Jestli jste si nebyli úplně jistí, zda na Ukrajinu cestovat letadlem nebo vlakem, existuje jedno místo, které by vám na tuto otázku mělo odpovědět. Nádražka ve východopolském Przemyślu říká naprosto jasně, že vlakem. A ideálně se zastávkou na krém z pečených rajčat a paprik ve zdejší svatyni všech nádražek.
Košice, Staničný Pivovar: Brána východu
„Čau, Samčo, co ty tady, člověče?“ – „A, čau Smršíne, jedu z Ostravy z koncertu,“ říká mi zarostlý kamarád s přívětivým úsměvem a podává mi ruku. Má ji od třpytek. Teď mám od třpytek ruku i já. Viděl jsem ho už od výstupu z vlaku. Nebyl jsem si jistý, že je to on, na východním Slovensku může mít háro, dredy a kytaru přes záda s plyšovou muchomůrkou zavěšenou na batohu každý druhý, ale byl to on. Je šest ráno, slunce se líně válí nad kopci, je léto, teplota vzduchu 11 stupňů, právě jsem přijel do Košic.
Kabinu musíš umět přechcat aneb Psycho dorostenecké kopané
Kuneš: Pročs vlastně přestal hrát fotbal, bro?
OuBí: Víš, jak to je v dorosteneckým fotbale, kdy přijdeš do kabiny a borci tam na sebe vytahujou čuráky a baví se o tom, jak má kdo velkého nebo malého šulina a kdo má svěšenou prdel? Myslel jsem, že když člověk bude hrát třetí ligu se staršíma kopačkama, tak z týhle demence nadobro vypadne. Mýlil jsem se… Samozřejmě se tam našly cenné výjimky, ale ty byly koneckonců i v dorostenecký kabině. I díky nim jsem to nezabalil o několik let dřív.
Tys skončil proč? Srali tě trenéři a ty sis chtěl raději číst Holana?
Continue reading “Kabinu musíš umět přechcat aneb Psycho dorostenecké kopané”
Tanvald: „Tak, a takhle to mám zas aspoň z krku!“
Tak zahlásil za mnou omluvným tónem vysoký blonďatý vousáč poté, co si právě odříhl tak hlasitě, až zarezonovaly secesní litinové sloupy podpírající podloubí tanvaldského nádraží. Já jsem si tak mohl znovu uvědomit, co mě vlastně přivedlo 22. prosince do mrazivé tmy před rozsvícenou nádražku – poslední pokus sehnat dárek k Vánocům Chlupatý zuby. Neměli je totiž v žádném knihkupectví, ani v antikvariátu, a z webu vagus.cz mi odepsali, že jeden z posledních výtisků by se měl skrývat právě zde…
Continue reading “Tanvald: „Tak, a takhle to mám zas aspoň z krku!“”
Středověk is not dead! Bohužel…
Jdeme si takhle s Koubou v Litoměřicich po náměstí a cotyvole nevidim?! Zase si nějaký kašpaři hrajou na středověký rytíře. Na první pohled je vidět, že jejich jediný znalosti o středověkym vošacení pocházej z pohádek s Honzou Čenskym. Narozdíl od nestárnoucího plejboje, kterej se dycky rád příjde mrknout na nějaký to mladý roští na Miss čehokoli, tydle hoši se nechali řádně zarůst vousem. „To je blackmetal,“ prohodí Kouba.
Tannenberg Bahnhof: Klouzavá zavírací hodina
Nebude mnohých, kteří by o této odbočné stanici v lesích neslyšeli. Méně nebude ani těch, kteří by neměli ponětí o zdejší kultovní nádražce. Novinou by snad ale mohla být dostupnost ubytování v Šalandě hned na peróně.
Continue reading “Tannenberg Bahnhof: Klouzavá zavírací hodina”