VÁGUS.CZ

Kde začít? Až přímo na nádraží v Mukačevu? Nebo při příjezdu maršrutem do Mukačeva? Nebo při odjezdu z jižního autobusáku v Užhorodě? No, asi tam. Je neděle, tři čtvrtě na deset ráno a nemám ponětí, v jakých intervalech maršruty mezi Užhorodem a Mukačevem jedou. Paní na kase mi dává povzbuzující informaci, že jede za čtvrt hodiny. První věc se povedla! S úsměvem, který přes respirátor není vidět, platím 43 hřiven a jdu směrem k nástupištím.

(more…)

Kmeny borovic pruží v silném větru, to ony umí, tyhle gymnastické kejkle. Já sleduju jenom NPho zadní kolo a zúžení zorného pole poskytuje naopak prostor pro fantazii. Abychom tak najednou vůbec nebyli na hranici katastru hlavního města, pravoúhlé ulice byly najednou spíš mořské proudy a všecky ty luxusní baráky jsou asi útesy nebo skály. A my jsme asi v severním moři nebo už je to Atlantik, kdoví. Ten vítr nás žene k ostrovu, který má na sobě nápisy pečivo, káva, limonády. Jenže to my víme, že je blbost, že je to kus pevniny v norském fjordu.

(more…)

Jednou na konci srpna 2020 jsme se vydali s kamarádem Smrkem vlakem do Radotína. Pod příslibem návštěvy nedalekých plaveckých aktivit jsme se otočili i v místní nádražce a po cestě zpátky jsme nemohli vynechat ani ono dobré útočiště na Smíchovském nádraží. Když jsme po adekvátním občerstvení kráčeli po schodech dolů, kamarád mě upozornil na nápis na dveřích “Hledáme číšníka/servírku” a zároveň poznamenal, že je to práce přesně pro mě, tak jsme se tomu zasmáli a šli zas dál.

(more…)

Nádražka (podnik v budově stanice), přínádražka (podnik maximálně naproti přes ulici), diskvalifikováno. Pravidla almanachu nádražních restaurací hovoří jasně, otevřít si hospodu za rohem od vlakové stanice si sice zaslouží pochvalu, ale na mapu nádražek vás to nedostane. Jsou ovšem podniky, které si trochu benevolence zaslouží.

(more…)

Jaké koledy posloucháme na Vánoce 2020? V tradiční vánoční anketě jsme oslovili jsme naše přátele a příbuzné, aby nám prozradili, co se jim letos před svátky protáčí mezi ušima.

(more…)

Příjezd do Kamenice nad Lipou byl skvělý. V Obratani jsme totiž přestupovali z osobáku. Když mi pokladní na Hlaváku říkala, že na trase posledního vlaku k naší cílové destinaci jezdí jen soukromý dopravce, znejistěl jsem. Nebylo to na místě, mělo mi rovnou dojít, že v regionu vlaky jezdí pod Jindřichohradeckou úzkokolejkou. Trasu jsme tedy jeli motorákem, který je mezi šotouši znám jako „hašišbedna“ nebo „ponorka“. Nicméně zážitek to byl náramný.

(more…)

Víte, kdo vynalezl stan? Já jo, byl to přece ten Japonec… už vím, jmenoval se Nacochata. Tohle stavení s mnohoznačným názvem, Hotel Chata, stojící naproti Volarského nádraží (normálně by se jmenoval Hotel U Nádraží – v místním jazyce Zum Bahnhof) trochu i jako stan připadá – nebo že by jako japonská pagoda? Taky možná že by styl německý? I to by šlo – možná ho navrhl ten Němec, co mi furt schovává věci… no ten… ňáký Alzheimer. Nebo dohroma …že by to byly podniky dva? Hotel a Chata?

(more…)

Každému, kdo poprvé dorazí na stanici Černý Kříž na Šumavě, hned musí být jasné, že vzhledem k neexistenci žádné smysluplné okolní civilizace bylo toto místo bylo zbudováno pouze proto, aby se měl kam schovat drážní personál, přehazující návěstidla a výhybky na mezi lesy ztraceném rozbočení dvou železničních cest a aby se cestující, přebíhající z vláčku na koleji jedné do soupravy na koleji druhé, mohli se v nouzi nejvyšší uchýlit se za přívalu deště pod střechu v případě zpoždění některého z nich. V takovém místě se nikoho nenapadne, že by se zdržel – asi jako na mezistanici lanovky obvykle nikdo nemá pomyšlení se ohlížet vpravo ani vlevo.

(more…)

Nejen v Česku se už pár let opakuje podobný příběh. Většinou začíná tím, že hákujete v marketingové agentuře, navrhujete weby nebo kšeftujete s akciema, ale už vás to tak nějak nebaví. Rádi byste dělali něco trochu víc cool a odstěhovali se na venkov, zároveň nechcete moc snižovat svůj životní standard ani sociální kapitál. A pak dostanete nápad. Všichni ve vašem okolí přece hladoví po autenticitě, lidovosti a poctivém řemeslu, tak proč jim nezkusit vecpat nějaký ten poctivý, farmářský a rodinný nesmysl?

(more…)

„Svijany, Primátor, Rampušák,“ vypočítává vrchní nabídku piv v novoměstské nádražce U Paragána. „Jo a dnes nevaříme, kuchař má volno,“ dodává, jako by se nechumelilo. Co si budeme povídat, po tom, co nás ve vlaku nestydatě otupovala vůně turisťáku a májky od kolegů z kupé, ty poslední věty bolely, jako kdyby nám někdo vrážel rybičku upatlanou od paštiky přímo do břicha.

(more…)